Člověk musí být velmi mazaný, aby dokázal nastražit takovou past. Ale někdo patrně dokáže skutečně zařídit i to, aby zvon v kostelní věži zabil několik lidí... Přesně to je zápletka detektivky Zvony smrti Ernsta Halla (1922), rodáka z Chomutova. Jeho německy psaný román do češtiny přeložil František Loukota a rozhlasovou dramatizaci režíroval v Brně Bohdan Denk. Přesně čtyřicet let po jejím vzniku ji nyní vydal Radioservis - knižně pak zde román vyšel v překladu Jiřího Janovského v roce 1972.
Nahrávka má více než tři hodiny a je rozdělena na tři disky. V příběhu odehrávajícím se na jihu Anglie sledujeme vyšetřování série tajemných vražd. Román, za nějž autor v roce 1963 získal Cenu Edgara Wallace, má plno náhlých zvratů, které jsou částečně příčinou košatosti příběhu, v němž nechybí ani noční návštěva Ďáblova močálu, částečně důsledkem trestuhodné nedbalosti místní policie.
Inspektor McFaverham tak nejprve musí přijít na smrticí mechanismus ve zvonici a také na motiv těchto vražd. Ten je ukryt hluboko v minulosti a spolupachatelé starého zločinu mají nevyrovnané účty...
Detektivka Ernsta Halla však dnes působí přece jen už poněkud zastarale - rozvlekle - a někteří posluchači také mohou mít trochu problém s tím, že se na jihu Anglie mluví s brněnským přízvukem. Ale aby bylo použito obecně platné měřítko - ze srovnání s Četnickými humoreskami vychází Zvony smrti velmi dobře.
HODNOCENÍ LN ***
