Hlas krve
Píše-li člověk epizody seriálu nebo řadu románů s týmiž hrdiny, zákonitě nastane chvíle, kdy dojdou nápady. Anebo se dostaví, ale jsou všelijaké, nedomrlé a moc k sobě nepasují. Co naplat, termín odevzdání se blíží, a tak autorovi nezbude než pracovat s tím málem, co má. Ostatně když jako koření znovu přidá všechny charakteristické situace a výroky, i další díl bude mít na pohled vše, co čtenáři čekají.
V takové slabší chvilce zjevně psal Ian Rankin (1960) čtrnáctý román o detektivu inspektorovi Johnu Rebusovi, který se česky jmenuje Hlas krve (přeložila Jitka Fialová, vydalo nakladatelství BB art).
Tatam je naléhavost Uzlů a křížů či Podivných her, autor jako by vyprávěl bez zájmu o své postavy i o to, co se s nimi děje. Jistě, edinburského policistu Rebuse opět postavili mimo službu, a po motivu vražedné střelby na elitní střední škole tak pátrá na vlastní pěst. Opět se víc sbližuje se svou podřízenou Siobhan Clarkeovou, vyslýchají spolu svědky, chodí do oblíbených hospod na skleničku a baví se o rockové muzice.
Hlas krve vůbec tvoří z převážné části dlouhé dialogy, ale repliky jsou mělké, nedvojznačné, banální. Není to však banálnost záměrná, spíš vyplývá z chvatu; možná si je autor zapisoval tak, jak jej napadaly, a už se k nim nevrátil. Co zklame ještě víc, je zápletka, na Rankina nečekaně průhledná a předvídatelná. Hlas krve přesto není špatná detektivka, je jenom průměrná. Autor si zkrátka tentokrát vybral oddechový čas. Nic víc, nic míň.
jip
HODNOCENÍ LN ***
Hroznata František
Janoušek OPraem
Světlá památka a odkaz patera Josefa Jílka
Před sto lety se narodil Josef Jílek (19. 10. 1908), osobnost protinacistického odboje, na kterou se po roce 1948 mělo zapomenout. V roce 1947 však ještě Václav Chalupský stihl vydat knihu Cesta českého kněze pod sekeru.
Místem Jílkova nejdelšího kněžského a učitelského působení se po studiích v Českých Budějovicích staly v letech 1936-1942 Katovice na Strakonicku. V roce 1941 spolu s primářem interny ve strakonické nemocnici Karlem Hradeckým a okresním velitelem četnictva nadporučíkem Felixem Peřkem utvořili skupinu Karel, spadající pod Ústřední vedení odboje domácího. Hradecký ukrýval v nemocnici odbojáře a parašutisty z Anglie, Jílek vydal desítky falešných křestních listů, Peřka opatřoval doklady. V srpnu 1942 byli Hradecký a Jílek zatčeni, Peřka se zastřelil z obavy, aby po hrozícím zatčení nepromluvil. Josef Jílek byl vězněn v Drážďanech a v roce 1944 v Berlíně odsouzen k smrti. Na popravu, která mohla přijít každým dnem, čekal v Brandeburgu jedenáct měsíců. V té době intenzivně sloužil spoluvězňům, svým příkladem, posty a modlitbami je obracel k Bohu, připravoval je na smrt. Zpovídal odsouzence ještě při své cestě ke gilotině 22. 4. 1945, týden před osvobozením věznice.
V Katovicích na něj nikdy nezapomněli. Dnes vděčíme tamní farnosti a nakladatelství Dauphin za neokázalou knížku, doplněnou fotografiemi, úryvky Jílkových dopisů z vězení a svědectvím spoluvězňů i místních pamětníků.
di HODNOCENÍ
LN ****
