Vladimíra Čerepková společně s Inkou Machulkovou a Václavem Hrabětem tvořila svého času známou básnickou trojici z Violy. Mladý básník, jak známo, zemřel, mladé básnířky zas odešly v roce 1968 do exilu. Inka Machulková do Mnichova a do české poezie se vrátila až v roce 2006 sbírkou Neúplný čas mokré trávy.
Vladimíra Čerepková (1946) pro změnu odešla do Francie, kde mimo jiné ošetřovala Jana Čepa a pomáhala v domácnosti Jiřího Koláře. V roce 2001 Torst vydal dosavadní soubor autorčiny poezie v knize Básně. Do toku současné české poezie se básnířka vrací až nyní verši z let 2004–2007. Zimní derviš přináší básně velmi strohé, stručné – plné (už) nelítostivého ohlížení, skromnosti, psychické samostatnosti, a tedy i vyhořelosti (?). V básni Blízké jako starohled tak Vladimíra Čerepková píše: „Nořila jsem se do zpětných let/ zpívala písně/ dávných let/ co na pohled/ jsou tak blízké/ jak starohled.“ Snad by se tedy dalo říci, že se v těchto „prostých motivech“ určitým způsobem navrací k debutové sbírce Ryba k rybě mluví (1969), Zimní derviš ale také naopak poměrně silně kontrastuje s většinou básní exilových sbírek, kde autorka krotila dlouhé slovní „hady“.
Zimní derviš je sbírkou, která je sice do značné míry monotematická, přesto její básně – snad i díky často zachycované přírodní scenérii – působí pestře. Jako by klidný a vyrovnaný hlas Vladimíry Čerepkové zde zní velmi tiše. A z celé promluvy jako bychom zaslechli vždy jen pár slov, několik veršů. Nebo je to všechno? oh HODNOCENÍ LN ****
Mikuláš Bielik Odpoledne v japonské zahradě
Na knihu Odpoledne v japonské zahradě se lze dívat jako na prózu, produkt anebo zboží.
Nejdříve próza: U Brd je chata, u chaty zahrada v japonském stylu, kde se jednu jarní sobotu sejde čtveřice přátel kolem šedesátky, dva muži a dvě ženy, porozvádění či ovdovělí či obojí. Tyto zkušené osamělé označují jen iniciály – M., P., J. a K. – a celou dobu mluví. Jejich hovor se slévá v koncentrovanou směs témat jako vystřižených z magazínových rubrik: vztahy, sex, peníze, vztahy, moc, budování zahrady, vztahy, politika, zdraví, vztahy, historie, ezoterika, vztahy, cestování, recept na živáňskou, fašismus, komunismus, sionismus... Na téma nejpřirozenější – smrt – nedojde.
Vypravěčská metoda připomíná nesouvislou internetovou diskusi proloženou uvozovacími větami: „zauvažoval M.“, „J. zasvěceně komentovala“, „poradila J.“ či „K. se trochu otevřela“. Postavy nejsou pány své řeči ani života, ale jejich reproduktory. Žvaní s ironií, špičkují, ale nemají se o co přít, nesdělují, slovně se osahávají. Spojuje je smutný nadhled, jsou rádi spolu a s úlevou se rozejdou. Zrcadlo společnosti? Snad, ale ne její obraz.
Nyní produkt: Nakladatelství Mezera nabízí autorům, že jim za jejich peníze vydá knihu se vším všudy. Nápad dobrý, provedení mírně nedbalé. Sazba čitelná a nehezká, korektura místy nedotažená, úvod i doslov nepodepsaný.
A zboží? S Japonskem nemá společného nic a na přiložených fotografiích lze spatřit japonskou zahradu z Chrustenic. diw HODNOCENÍ LN **
