Další důkaz, že polistopadová zahleděnost na angloamerický Západ je již vyrovnávána celkovým rozhledem. Řeč je o publikování českého překladu básnické sbírky chorvatské autorky Tatjany Gromači (1971).
Její básnická sbírka Něco není v pořádku? (2000), nyní vydaná díky nakladatelství Periplum a překladateli Jiřímu Hrabalovi, zde nicméně vychází se značným zpožděním. Na všem negativním lze ale najít i pozitivum. V případě básní chorvatské autorky jím je to, že si díky tomuto časovému odstupu lze uvědomit, jak výrazně nesou dobu vzniku - aniž by byly dobové.
Ato nejen ve smyslu fragmentárního zachycení doby po rozdělení Jugoslávie a konfliktech na Balkánu, nýbrž rovněž tím, že právě v básních Tatjany Gromači se zračí poučenost angloamerickou literaturou. Pokud Jay McInerney psal, že se snažili napodobovat názvy povídek svého učitele Raymonda Carvera, pak Tatjana Gromača je tímto autorem rovněž ovlivněna... Její básně mají názvy jako Teď nakupuju od ženy v kiosku sýr či Praštění pošťáci vcházejí do města.
Z veršů je dále cítit, že je psal mladý člověk, který ještě není zcela zorientovaný v životě a zároveň tak úplně zorientovaný ani být nechce. A také v přístupu k věcem občas probleskne, že jde o ženský pohled. Většina básní ale přináší příběhy obyčejných lidí. Tyto „příběhy“ Tatjana Gromača vypráví uvolněně (a také volným veršem), avšak dokáže zaujmout. Její poezie není dotýkáním se oblaků konečky prstů, ale daleko spíše chůzí bosých nohou po studených dlaždicích.
HODNOCENÍ LN ****
Jakub Řehák Světla mezi prkny
Každý ať posoudí, zda je bezbřehost internetu pro generování básnických talentů vhodným prostředím. Publikovat zde může kdokoliv, jde však o to, že to pak málokoho zajímá - i proto, že najít něco pozoruhodného v grafomanských závějích je namáhavé. Po Ladislavu Zedníkovi a Jonáši Hájkovi je nyní Jakub Řehák dalším básníkem, který vydal debutovou sbírku poté, co s publikováním začínal na serveru totem.cz.
Stejně jako sbírku laureáta Ceny Jiřího Ortena Jonáše Hájka vydalo soubor Jakuba Řeháka (1978) nakladatelství Fra. Světla mezi prkny jako by byla knihou, která se ještě zuby nehty drží přítomnosti, potažmo minulosti, budoucností se ale dosud nezabývá. Má totiž plno „práce“ s prožíváním současnosti, tedy s mladickou roztržitostí, či možná spíše přetržitostí, těkavostí.
Další důležitou součástí poezie Jakuba Řeháka je motiv noci. U jedné z básní můžeme číst motto od Jakuba Arbesa: „Miluju noc, aniž bych věděl proč“. Snad proto, že vše získá jasnější kontury, snad proto, že přestávají platit „denní“ pravidla...? V neposlední řadě hraje v tomto básnickém světě podstatnou roli uzavřený prostor: „Náš dům./ Náš otec./ Náš otec dům/ plný pater.“ A jestliže se život v poezii Jakuba Řeháka teprve nadechuje k dospělosti (a vyhaslosti?), pak místnosti, v nichž je prožíván, jsou často „ozdobeny“ plísní či hnilobou.
Uvidíme, zda Jakub Řehák v další knize svou poetiku vyhraní, či naopak pouze rozmělní. Zda světlo bude tak silné, že v něm prkna zmizí, nebo zda naopak zhasne a budou vidět právě jen prkna.
HODNOCENÍ LN ****
