Hledání ministra životního prostředí ukázalo, že strany si neumí cíleně připravovat experty
Vláda je po měsíci opět kompletní, na místo ministra životního prostředí uvolněné Pavlem Drobilem usedl nováček ve vysoké politice Tomáš Chalupa. Nominace starosty velkého městského obvodu Prahy 6 ale znovu otevřela otázku nejen o nutných ministerských předpokladech, ale i o expertním zázemí našich politických stran.
Kdybychom dali dohromady požadavky, jaké na ideálního ministra klademe, vznikne prototyp politického světce: člověk nejenom neúplatný, ale i takový, který při sebemenší pochybnosti o korupci kontaktuje policii; špičkový manažer, kterému se ministerstvo a další podléhající instituce personálně nerozsypou pod rukama; špičkový odborník, který svému oboru rozumí a je v něm respektovanou autoritou, ne však protégé některé ze zájmových skupin v oboru; špičkový komunikátor, který bude umět všechny své kroky zdůvodnit jak dovnitř oboru, tak navenek a bude jim umět shánět politickou podporu; člověk ideově pevně zakotvený, takže jeho kroky budou mít smysl i ve vztahu k obecně politickým hodnotám.
Navíc ještě občas sníme o tom, že by politik měl být v kontaktu s obyčejnými lidmi a běžným životem a že by si měl vrcholnou politickou kariéru zasloužit - nejlépe postupnými krůčky od politiky komunální. Když některý politik tato očekávání neplní, jsme zklamáni. Ministrovy názory neznáme Tomáš Chalupa je bezesporu schopným komunálním politikem, není pravidlem, že strana umí v dané obci - městském obvodě vyhrát volby třikrát po sobě, navíc se stejným lídrem. Není to pravidlem už ani v Praze. Řídit městský úřad takové velikosti osm a více let rovněž vyžaduje výrazné manažerské schopnosti. Nicméně případ Jiřího Čunka ukázal, že kvalifikace úspěšného komunálního politika ještě není zárukou úspěchu v celostátní politice. Stejně si lze představit i opak - není vůbec jisté, zda by byla většina našich polistopadových premiérů či prezidentů dobrými starosty měst či obcí.
Závažnější otázky vzbuzuje skutečnost, že vlastně neznáme názory nového ministra na řadu otázek, které nebude řešit vláda, ale které budou v jeho kompetenci. Ne, nejde o pozastavený program Zelená úsporám - tam jde evidentně o problém manažerský. Jde o jiná témata - jak bude stát přistupovat k protipovodňovým opatřením, stavbě přehrad, jak to bude se Šumavou apod.? Na žádný z těchto problémů neexistuje jednoduchá a jednoznačná odpověď, na které by se shodla celá odborná komunita. Do všech pak navíc prostupují otázky, zda má prioritu člověk, nebo příroda, kde má hranice lidská svoboda, jaký smysl má ochrana přírody. Je škoda, že již předem neznáme alespoň některé názory nového ministra na problematiku, kterou bude řídit.
Ne, nevolám po vládě odborníků. Byly to koneckonců hlavně nedemokratické režimy, které se pyšnily tím, že v jejich vládách zasedají jenom špičkoví odborníci - například v Salazarově Portugalsku.
Vláda není orgán odborný či manažerský, ale politický. Usnáší se ve sboru a ministr životního prostředí tak nerozhoduje zdaleka jenom o řešení kůrovcové kalamity, ale i o podobě koncepce zahraniční či obranné politiky, důchodové a zdravotnické reformě. Je tedy vhodné, když se orientuje v základních ideových otázkách typu svobody, solidarity, zodpovědnosti, spravedlnosti a má na ně názor podložený patřičnou životní zkušeností.
Nejnovější proces hledání ministra životního prostředí byl jen dalším z důkazů, kterak si současné politické strany neumí cíleně připravovat experty. Není asi náhodou, že jejich roli pro celou řadu oborů plní ve stranách lidé, kteří jsou v politice již od jejích nových počátků let 1989/1990. Kolik stranických specialistů dokážeme najít třeba ve dvou největších stranách pro zahraniční, školskou, energetickou či hospodářskou politiku, aniž by se v nejvyšších patrech nepohybovali již celé dvacetiletí?
Strany svou schopnost experty přitahovat či si je vychovávat ztratily. Jedním z důvodů je i nešťastný systém primárek, který na parlamentní úroveň vysílá v zásadě pouze ostřílené harcovníky z komunální úrovně, jejichž spojujícím znakem napříč spektrem je pragmatičnost, rezignace na ideje, případně jejich vulgarizace a pocit, že hlavním úkolem poslance je lobbovat za svůj region.
Prakticky v žádné straně výrazným způsobem nepracují odborné komise, které mají být prostorem pro zviditelnění nových talentů specializujících se na konkrétní obor. Zároveň mají sloužit jako oponentní místo pro ministry vlastní, koaliční, opoziční či jako personální rezervoár. Tomáš Chalupa může svou roli zvládnout. I kdyby jen personálně a manažersky stabilizoval úřad, na němž se za poslední dva roky vystřídalo sedm ministrů, díky za to. Jen se tak nějak pořád dere na mysl, že můžeme chtít i víc. Že bychom měli vědět, co a jak bude ministr prosazovat - abychom pak mohli také kontrolovat, zda se svému programu nezpronevěřuje. Takto to ale vlastně budeme mít jednodušší, protože program neznáme.
***
Prakticky v žádné straně výrazným způsobem nepracují odborné komise, které mají být prostorem pro zviditelnění nových talentů specializujících se na konkrétní obor
O autorovi| STANISLAV BALÍK, vedoucí Katedry politologie FSS MU e-mail: balik@fss.muni.cz
