KOMENTÁŘE LN
Nobelova cena míru pro Ala Gorea je hlavně svědectvím neuvěřitelné vitality Ameriky. Milovníci i nepřátelé Spojených států od nich nemohou odtrhnout oči. Ať děláme co děláme, ta země je pořád předvojem naší civilizace.
Kde jinde by byla možná kariéra Ala Gorea? Vypadalo to, že už zůstane poněkud zahořklým prezidentským kandidátem, který si na veřejnosti odbývá vleklou krizi středního věku: Gore si nechává narůst vousy, Gore tloustne, Gore si oholí vousy, Gore investuje do sítě levicových rádií, Goreova síť rádií končí... Pak ale, když už se zdálo, že zůstane loser (omlouváme se za amerikanismus), připadl Gore na kariérní strategii, jaká nemá obdoby. Obrátil se tam, kde nakonec jeho a Clintonova administrativa našla nejvěrnější spojence - do Hollywoodu. S využitím svého politického kapitálu natočil film o sobě a globálním oteplování. Nepohodlné pravdě hollywoodští přátelé udělili Oscara a stala se nejvýdělečnějším dokumentárním filmem všech dob. Politika posloužila filmu, film posloužil politice. Nikdo by teď nebyl překvapený, kdyby Al Gore vstoupil znovu do boje o Bílý dům. Prezident s nobelovkou! Matka Tereza v kalhotách! To tu ještě nebylo! Tedy bylo, ale jen v televizním seriálu Západní křídlo. Hollywoodizace politiky je úplná. Kde jinde než v Americe se něco takového může odehrát?
Samotný mír nakonec přišel poněkud zkrátka. Jak s ním vlastně souvisí Gore, který byl v politice jestřáb podporující vývoj nových zbraní, první válku v Zálivu a bombardování Kosova (a jehož administrativa odmítla ratifikovat kjótský protokol)? To nobelovský výbor zodpověděl s pomocí poněkud násilné logiky typu „kdo lže, ten krade“.
Nejde tu totiž o mír, ale o Ameriku. Polovina cen udělených od roku 2001 byla vykalkulovaným políčkem Bushově administrativě: OSN a Kofi Annan, Jimmy Carter, Muhammad Baradej a MAAE, a teď - Bushovo floridské vítězství konečně pomstěno! Cenu však mohl mít i Bush - hned po 11. září to navrhla skupina norských intelektuálů v naději, že Bush se zastydí a „nerozpoutá celosvětový válečný požár“. Všichni jsme jen diváci sledující americkou show, nobelovský výbor nevyjímaje.
Čtěte „Téma“ na str. 3
