HARARE/PRAHA Při parlamentních volbách před třemi lety měla v Zimbabwe konečně přijít změna. Šance opozičního MDC (Hnutí za demokratickou změnu) vypadaly po prvním součtu hlasů nadějně. Nakonec ale po ovlivnění výsledků stejně zvítězila strana současného prezidenta Roberta Mugabeho Zanu-PF. „Nechápu, jak mohl Mugabe zase vyhrát. Tolik lidí šlo volit opozici. Bylo jasné, že výsledky někdo zfalšoval,“ tvrdí Edmondo Chiwomba. Kvůli podpoře MDC byl nucen tak jako tisíce jeho krajanů uprchnout do sousední Jihoafrické republiky.
Nyní Zimbabwe čekají nové parlamentní i prezidentské volby a muž, jenž po 28 letech vlády uvrhl tuto zemi mezi nejzbídačenější státy na světě, opět věří ve své vítězství. Poprvé se ale k Mugabemu našel silný protikandidát z jeho vlastního tábora. Mugabeho znovuzvolení tak nemusí být tentokrát úplně jednoznačné. Bývalý ministr financí v jeho vládě Simba Makoni usiluje o post prezidenta jako nezávislý kandidát, a dokonce má i podporu významných členů Zanu-PF. Někteří z nich už totiž se současnou situací v zemi ztrácejí trpělivost.
Zastaví Mugabeho smrt?
„Jestli nepřijde změna ani tentokrát, nevím, jestli už vůbec někdy přijde,“ krčí rameny Edmondo. Mugabe se před pár lety nechal slyšet, že v letošních volbách už kandidovat nebude, pak ale změnil názor. I přes nesouhlas některých spolustraníků si prosadil šestý mandát a teď to vypadá, že ani věk 84 let ho nedonutí, aby prezidentské křeslo uvolnil možnému nástupci. Spíš se už nějakou dobu objevují hlasy, že jediné co Mugabeho zbaví moci, bude jeho smrt.
„Jsem Mugabemu vděčný, že nás pomohl zbavit koloniální vlády, ale za ta léta už sám ztratil kontakt s realitou,“ tvrdí další Zimbabwan žijící v JAR Mlilo Nqobizitha.
Současný prezident se dostal k moci v roce 1980 jako strůjce vítězství ve válce za nezávislost. Po skončení britské koloniální nadvlády pak pomohl Zimbabwe získat status jedné z nejvyspělejších zemí Afriky. V roce 2000 ale začal Mugabe chaoticky přerozdělovat pozemky bílých farmářů mezi takzvané válečné veterány a své další stoupence. Od té doby upadá dřívější pýcha afrického hospodářství stále hlouběji do temné propasti, kde inflace dosahuje hrozivých 100 tisíc procent. Jen každý pátý člověk má práci a většina obyvatel musí spoléhat na dodávky humanitární pomoci. „Za to mohou sankce západních velmocí, které se mě snaží už dlouhá léta svrhnout,“ láteří Mugabe pravidelně na adresu Velké Británie a Ameriky.
„I potravin, jako jsou chléb nebo cukr, je nedostatek. Na všechno se musejí stát dlouhé fronty. Věci, které jsou jinde ve světě běžné, jsou v Zimbabwe nedostupné,“ stěžuje si Edmundo. Přesto však velká část obyvatel i nadále Mugeho podporuje, a to nejen před volbami, kdy si kupuje hlasy venkovanů zvláštními příděly potravin. Pro mnoho Afričanů je stále hrdinou a symbolem triumfu nad kolonizátory. Nyní učinil další populistický krok, když zavedl tzv. „domorodecký“ zákon, který ukládá všem zahraničním firmám v zemi předat minimálně 51procentní podíl místním investorům.
Rozhádaná opozice „Kdyby se vlády chopila MDC, Zimbabwe okamžitě začne vzkvétat,“ tvrdí Mlilo. Jenže opoziční hnutí kolem šéfa Morgana Tsvangiraje je už dlouho rozdělené na dvě rozhádané strany a to jen posiluje pozici Zanu-PF. „Lidé zde nejsou spokojeni s nezaměstnaností a inflací, ale stále věří Zanu-PF, protože vláda MDC by nás mohla vrátit zpět do koloniálních dob,“ tvrdí Terry. To samé říká i Mugabe. Mluví o opozici jako o loutkách v rukou Západu a znesvářenou MDC teď označil jakou dvouhlavou saň, která neví jaký směr si vybrat.
Změnu režimu však zatím předpokládá jen málokdo. Mugabe, jak známo, si totiž umí výsledky voleb pohlídat. Ať už ale bude jednou nahrazen kýmkoliv, zotavování Zimbabwe se určitě neobejde bez ekonomické pomoci ze zahraničí. I přesto se tam mnozí z emigrantů chtějí časem vrátit a přispět k lepším zítřkům. „Je to můj domov. Nezanevřel jsem na Zimbabwe,“ říká David. „Tahle krize nemůže trvat věčně,“ věří Mlilo a dodává: „Brzy se tam musím vrátit a pomoci své zemi zpět na nohy.“
