Selhali Češi, když nevyslali na zemětřesením postižené Haiti záchranáře? Při pohledu na plusy a minusy podobného angažmá autorovi článku vychází, že by šlo o dobrodružný hazard.
Tak už je to zase tady. Ve světe se odehrála katastrofa, v tomto případě na Haiti. A prostřednictvím médií opět zní vyčítavý hlas různých více či méně „záchranářských“ odborníků, či spíše aktivistů: „Proč tam Češi nejsou?“ Jenže ta otázka je položená špatně. Správně by totiž měla znít: „Měli by čeští záchranáři na Haiti v těchto dnech být?“ Zkusme si racionálně odpovědět. Co by záchranáři v cílové oblasti měli dělat? Logická odpověď zní: Zachraňovat a pomáhat. Jenže hned první problém je v tom, jak moc by taková česká aktivita byla efektivní. To slovo efektivní je nutné zdůraznit. Ale shrňme si situaci. Na Haiti se odehrála katastrofa, která znamenala zhroucení státní správy a celé infrastruktury země. Tisíce lidí jsou po smrti, buď přímo pod sutinami, nebo následkem zranění, při kterých se jim nedostalo adekvátní pomoci. Další tisíce lidí jsou v ohrožení života, neboť zatím svá zranění přežili, ale potřebují rychlou kvalifikovanou pomoc. A další desetitisíce a statisíce jsou v přímém ohrožení života, neboť jim schází základní prostředky k přežití, včetně pitné vody, základních potravin a léků. Chaos a rizika navyšuje to, že někteří ze zoufalství či z vypočítavosti zkouší tyto prostředky získat silou. Tolik velmi hrubý nástin situace. A s ohledem na ni je tedy třeba kalkulovat jak efektivitu vynaložených prostředků, tak bezpečnost samotného záchranářského personálu.
Pokud jde o efektivitu pomoci, tak v současnosti je v celé oblasti nedostatek vody, léků a potravin. Z toho plyne jediné. Přepravovat letecky přes půl zeměkoule už jenom těch osmdesát kilo, s batohem sto, váhy českého záchranáře – to znamená ekvivalent sto litrů vody či sto kilo antibiotik. Toto množství přitom, s největší pravděpodobností, zachrání ne-li život, tak zcela jistě zdraví více lidem, než kolik by jich záchranářský tým dokázal najít a zachránit.
A zde je nutné připomenout jeden podstatný fakt. Záchranný kontingent do těchto podmínek musí být zcela nezávislý na svém okolí ve všech ohledech, včetně vody, pohonných hmot, dopravy. A tedy součástí mise musí být dopravní prostředek. A pokud toto všechno na Haiti dopravíme, což nedopravíme, jelikož v současnosti Česká republika nemá vhodné letouny, stojíme před dalším problémem. To všechno je potřeba na Haiti také nepřetržitě chránit! Jinak řečeno, součástí mise musí být dostatečný počet bezpečnostního personálu. A i oni musí něco jíst a pít. Pokud to vše zkusíme nacpat do jednoho existujícího letounu, mise bude bez auta a přiveze si jen nejmenší možné zásoby pouze pro sebe, a to ještě tak maximálně na tři až čtyři dny svého působení!
A jsme opět u té prokleté efektivity. Existuje-li na výběr možná zachránit jednoho, nebo pomoci přežít mnohým, je racionální volba jasná. A pokud se někdo dožaduje svého vyslání do mise na vzdálenost osm tisíc kilometrů, svědčí to buď o naprosté neschopnosti nejjednoduššího taktického plánování, nebo o dobrodružné povaze možná spojené s touhou zviditelnit se před objektivy kamer.
Mimo naši působnost Ale vraťme se ještě k organizaci pomoci ze strany Česka. Na mezinárodní úrovni je pravidlem, že velitelem záchranných akcí ve státě stiženém neštěstím jsou místní státní instituce. Ty přijímají zahraniční pomoc prostřednictvím agentury OSN jménem INSARAG (Mezinárodní poradní skupiny pro vyhledávání a záchranářství). Jenže tohle v případě Haiti nefunguje, neboť státní správa je rozložena.
Ale i kdyby fungovalo, tak v rámci INSARAG je naše země členem Euro-severoafrické skupiny, přičemž Haiti spadá do kompetence americké skupiny INSARAG. Tudíž doktrína, že české záchranné kontingenty jsou připravovány na mise do vzdálenosti zhruba 3000 kilometrů, tedy v rámci naší skupiny INSARAG, a nad tuto vzdálenost se posílá pouze humanitární pomoc či peníze, je zcela v duchu organizačních pravidel mezinárodních záchranných akcí. Ale to jen na okraj, jelikož haitská situace je do té míry specifická, že pokud má být zajištěna nějaká pomoc pro obyvatele země, musí bezpečnost a zajištění stability pro tuto chvíli na sebe převzít jiná mocnost, která k tomu má dostatečné síly a prostředky, v tomto případě USA.
Podíváme-li se ale zpět do Evropy, jistě, jsou kolem nás země, například sousední Německo či Polsko, které na Haiti vyslaly svůj záchranný tým. Pomineme-li zatím neověřené zprávy z místa, které hovoří o bezpečnostních problémech, které výrazně snižují až zmrazují efektivitu některých týmů, tak celkové hodnocení smysluplnosti akce se dá očekávat až s časovým odstupem. Každopádně je jasné už nyní, že s ohledem na současnou situaci v cílové oblasti a na přepravní kapacity naší země by bylo vyslání záchranné mise na Haiti neefektivním gestem. Možná spíše dobrodružným hazardem.
***
Je třeba brát ohled jak na efektivitu vynaložených prostředků, tak na bezpečnost záchranářů
O autorovi| DUŠAN STUCHLÍK, novinář Autor, šéfredaktor serveru Policista.cz, se dlouhodobě zabývá bezpečnostní problematikou
