Spíš než o tom se však mluvilo, jak Rus jako poblázněný krouží na ledě s cílem srazit co nejvíce soupeřů. Jistě, nejlepším hokejistou současnosti zůstává. Ale ve Vancouveru se oblékl do špatně ušitého kabátu...
Když ho Pavel Richter, český hokejový internacionál, sledoval, spokojeně pravil: „Jen ať takhle blbne. Zbytečně tím ztrácí síly na důležitější chvíle.“
Smůla pro Rusko, které mělo v plánu porazit domácí Kanadu ve velkém finále. Na Kanadu sice narazilo, jenže nečekaně už ve čtvrtfinále, kde navíc dostalo výprask 3:7. Plán se rozpadl dřív, než kdokoliv čekal.
A Ovečkinův výkon jako by splýval s vystoupením sborné na celém turnaji. Vstřelil jen dvě branky slabým Lotyšům, přidal pouhé dvě gólové přihrávky. Na číslo 8 zatraceně málo.
„Teď se na nás snese spousta špíny,“ tušil po vyřazení. Už to nebyl onen známý Alex, sebevědomý, hrdý a neustále dobře naladěný. Mimo led má dar podobný Jaromíru Jágrovi, média ho milují pro jeho zábavný a originální projev.„Prý se mnou není snadné udělat rozhovor? Ale jděte, nejsem přece Obama,“ přivítal se v Kanadě před turnajem s novináři. Kam se v dějišti her pohnul, tam vzbuzoval pozdvižení - na hrách, které pořádala nejhokejovější země světa, se na něj upnula ostrá pozornost.
Jako třeba ve chvíli, kdy si coby milovník módy vyšel v teplákovce s ruským nápisem do jednoho z obchodů. Chvíli nato se mu čas na shoping mezi fanoušky rázem proměnil v autogramiádu.
Jenže když se přestalo dařit, začal poodkrývat i svou horší tvář. Třeba v den, kdy 24letý forvard napadl ruskou dívku jen proto, že si ho na ulici natáčela na kameru. Fanynka jeho náladu odnesla modřinami...
Do Vancouveru se přitom těšil velkými slovy: „Jedu sem vyhrát zlato, nic jiného neřeším.“
Ta věta zněla v ruském týmu jako sjednocené krédo, místo toho všichni spadli zpátky prudce na zem. Po dvou letech nadvlády už je sborná opět porazitelná. I s Alexandrem Ovečkinem.
