Po dlouholetém půstu je český trh na hodinky správně „nažhaven“. Na specializovaných internetových stránkách se vedou zasvěcené diskuze, v časopisech už nevycházejí jen reklamy na to, v čem můžete bydlet a čím můžete jezdit, ale taky, co můžete nosit na ruce. Čtyřicet let plánovaného hospodářství milovníky hodinek odřízlo od světového dění a na slavné značky Doxa či Omega, které byly k mání za první republiky, zbyly jenom vzpomínky a pár pečlivě ochraňovaných kousků po příbuzných.
Tím však není řečeno, že by na tehdejším trhu byly nekvalitní hodinky. Mechanické strojky tehdejších ruských, východoněmeckých i českých hodinek se dodnes považují za velmi spolehlivé a jejich design za zahraničními vzory dlouhou dobu zdaleka nezaostával. Dokazuje to také současná obliba replik hodinek Prim z 50. let. Problém byl ovšem v tom, že se hodinářský průmysl východního bloku dále nevyvíjel. Strana a vláda se spokojila s tím, že dala lidu více či méně přesný čas, na investice nebylo ani pomyšlení a na dovoz peníze.
Teprve po roce 1989 se ukázalo, jak velký potenciál vyhladovělý český trh má. Vynořily se desítky dovozců, tisíce zákazníků a nespočet značek. I těch luxusních, o kterých si většina může nechat jen zdát.
Až na výjimky je na našem trhu k dostání produkce z celého světa.
Od hodinek za několik tisíc korun až po kousky za miliony.
Horní hranice neexistuje, lze si individuálně objednat cokoliv, na co peněženka stačí.
Zdaleka se to netýká jen hodinek, ale zatímco nákup výjimečného automobilu pozornosti ujít nemůže, milovníci hodinek vystupují z anonymity jen zřídka.
„Luxusní hodinky nakupují obvykle úspěšní lidé, manažeři, podnikatelé či celebrity,“ vysvětluje Silvie Holubová z La Boutique Suisse v Pařížské ulici. „Tito lidé se k nim propracovali přes střední a vyšší vrstvu hodinářských značek a přejí si mít něco opravdu exkluzivního. Vrací se k nám třeba dvakrát do roka a sběratelé jsou ochotni utratit i nějaký ten milion ročně.“ Pařížská ulice, která se již léta pyšní přízviskem „nejdražší ulice v Praze“, je dokonalou přehlídkou toho, co se na trhu nabízí. V obchodech tu najdete značky jako Omega, Jaeger–LeCoultre, Rolex, Panerai, Vacheron Constantin, Louis Vuitton, Cartier, Rado, Piaget, Patek Philippe a to nejsou ani zdaleka všechny. K mání je i dnes světově proslulá značka Glashütte Original, která sídlí v bývalém východním Německu, pouhé půldruhé hodiny cesty autem od Prahy. Jen v Glashütte, malém městě v německé části Krušných hor, sídlí šest hodinářských firem, které po pádu berlínské zdi navázaly na slavnou tradici a stačily už švýcarským hodinářům ukrojit notný kus koláče. Jednou z nich je firma A. Lange & Söhne, ale čeští zájemci o její modely mají zatím smůlu. „O českém trhu zatím neuvažujeme,“ prohlásil její mluvčí. Možná dělají chybu.
Čeští obchodníci si totiž na domácí zákazníky rozhodně nestěžují. Jejich kupní síla a chuť utrácet je stále větší. „Český klient patří mezi naše nejoblíbenější,“ potvrzuje Holubová. Zákazník, o kterém všichni sní, však zatím do rodného Česka jen občas dojíždí. Fotbalista Pavel Nedvěd přišel hodinkám na chuť při svém působení na Apeninském poloostrově, ostatně Italové jsou svojí láskou k hodinkám proslavení, vlastní ostatně nejvíce hodinek na hlavu. Zda se do statistiky počítá i sbírka české hvězdy, není známo, ale jisté je, že jich má víc než šedesát. Fotbalisté to mají s nakupováním snadné nejen díky svým pohádkovým příjmům. „Na soustředění za námi jezdí prodejci a předvádějí nám nové typy všech značek,“ nechal se slyšet Nedvěd. Obchodníci si jsou dobře vědomi, že fotbalisté jsou ideální reklamní plocha, proto jim dávají speciální cenu. To se ostatně týká všech celebrit.
Ne všichni Češi mají příjmy Pavla Nedvěda, a tak jsou nuceni sáhnout do nižších pater. Nemusejí se zrovna spokojit s modelem za pár stovek, jimiž je trh zaplaven, i v lepších kategoriích mají široký výběr. Obecně lze říci, že nejvíc jdou na odbyt sportovní modely za několik tisíc korun. Útěchou jim může být, že hodinky za pár stovek i za miliony měří každému stejně i (téměř) stejně přesně.
O autorovi| přílohu připravil Michal Achremenko redaktor Watch Magazine
