PRAHA Nad kanálem La Manche se převaluje hustá bílá mlha. Píše se 8. listopad 1948. Francouzský pilot René de Narbonne se dohaduje se svými pasažéry, nelíbí se mu množství těžkých zavazadel.
Nakonec se však najatý dvoumotorový letoun Beechcraft v 16.38 odlepuje od dráhy pařížského letiště Le Bourget. Přetížený stroj s identifikačním označením F-BGAF a osmi lidmi na palubě se vydává na cestu do Londýna, i když jim počasí vůbec nepřeje.
Válečný hrdina Narbonne však za války převážel odbojáře přes kanál i za horšího počasí... V 17.39 se ozývá dispečerům naposledy. Pak už letoun nikdo nikdy nespatřil.
Stejně tak jako nespatřil nikoho z šesti československých hokejových reprezentantů, kteří byli na palubě a kteří mířili do Anglie na exhibiční turné. Pro nejznámějšího z nich, čtyřiatřicetiletého Ladislava Trojáka – prvního slovenského mistra světa, to přitom měla být poslední akce. Chtěl se vrhnout na trénování. A zatímco on našel chladný hrob na dně La Manche, pro jeho rodinu mělo to nejhorší teprve přijít. Ale pěkně popořadě.
Troják se narodil 15. června 1914 v Košicích. „Strýc pocházel z početné rodiny, bylo jich celkem devět dětí,“ vzpomínal Ladislav Tekely. Otec Troják pracoval v nedaleké cihelně. Malý Ladislav si krátil chvíle na nedalekých rybnících. Pak už byl jen krok k hokeji. V místním klubu vyrostla z Trojáka ofenzivní hvězda. Poprvé o sobě dal muž s přezdívkou Patrik pořádně vědět v roce 1934.
Dvacetiletý útočník zaujal na turnaji Tatranský pohár obránce LTC Jana Michálka. Ten po svém návratu do Prahy šéfům líčí, že by stálo za to se na nadějného hráče podívat. Manažeři špičkového evropského klubu LTC sedli do auta a vydali se do Košic. Troják je svými výkony uchvátil, ale přestup se zadrhl.
Otec Troják nechtěl syna do Prahy pustit, hokej považoval za zbytečnost. Mladý Ladislav si od 14 let přivydělával taháním vozíků s cihlami. A v čase zájmu LTC měl ve fabrice povýšit a dostat přidáno. Chudé rodině, která měla často na jídelníčku koňské maso, by se další příjem hodil. Jenže Troják neodolal a 16. října se vypravil do Prahy. A už 21. listopadu nastoupil k prvnímu reprezentačnímu zápasu – jako první Slovák v národním týmu.
V hlavním městě se už pak usadil natrvalo, bydlel v Radlické ulici v Praze 5. Zářil v LTC i reprezentaci, přes den dělal účetního v cukrovaru. „Jako kluk jsem bydlel na Smíchově, takže jsem celý den lítal po ulicích, abych ho potkal. Byl to můj hrdina,“ přiznal LN sportovní historik Miloslav Jenšík.
S LTC Troják pětkrát vyhrál ligu, stejný počet triumfů získal během války v Českomoravské lize. Krátce po příchodu do slavného klubu se propracoval dokonce do prvního útoku, na pravém křídle hrál s Josefem Malečkem a Oldřichem Kučerou. „Troják lítal jako blázen podél hrazení nahoru a dolů,“ popsal jeho styl Vladimír Zábrodský, jeho pozdější spoluhráč. Vrchol Trojákovy kariéry přišel na šampionátu v Praze 1947. Za Československo řádil útok Stanislav Konopásek – Troják – Zábrodský.
„Patrik“ se nakonec stal prvním slovenským mistrem světa v historii, převzal i cenu pro nejslušnějšího hráče turnaje. Jenže pak přišel únor 1948 a změna režimu.
A komunisté chtěli, aby vzorný reprezentant vstoupil do strany. Troják dlouho odmítal, až výhrůžka, že ho nepustí na podzimní turné s reprezentací, ho přiměla podepsat. „Zaplatím příspěvky, ale na schůzích mě neuvidíte,“ křičel tehdy. Turné ve Francii a Anglii mělo být pro čtyřiatřicetiletého Trojáka poslední reprezentační akcí. „Před odletem podepsal trenérskou smlouvu s polským svazem. Po návratu měl jet do Varšavy,“ popisovala na webu hokejových Košic neteř Jolana Štempelová. Jenže problémy s anglickými vízy a náhoda posadily Trojáka do osudného letadla.
Výslechy a sledování StB Muž, který nesnášel lži, po sobě zanechal manželku Leu a šestiletou dceru Janu. Pro už tak trpící rodinu přišly těžké časy. Komunisté totiž nevěřili, že Troják a spol. havarovali. Rodinní příslušnici šesti hráčů byli jako doma na výsleších StB, pronásledovalo je ponížení a perzekuce. „Mysleli si, že ulétli někam do Španělska,“ řekl LN další reprezentant Augustin Bubník.
Byt Trojákových je dnem i nocí hlídán StB. Lea Trojáková má problém sehnat práci, musí prodat manželovy medaile či motocykl Jawa – odměnu za stříbro z olympiády. Práci jí dá až jeden nebojácný známý, který ji zaměstnal jako uklízečku. Ústrkům však není konec. Rodina je nuceně vysídlena z Prahy, dcera Jana ještě ve druhé třídě dostala od soudruha ředitele facku za otcovu zradu. „Zacházeli s nimi jak s nepřáteli režimu,“ líčil Jenšík.
Komunisté dlouho věřili, že jsou hokejisté za hranicemi. Nepřesvědčily je ani informace z Francie, že na podzim 1949 vydal La Manche dvě těla, z nichž jedno je identifikováno jako pilot Narbonne. Odškodnění z Francie se k Lee dostalo až v roce 1953. Po měnové reformě...
V dubnu 1969 dcera Jana opustila Československo. Měla to být jen návštěva příbuzných v Clevelandu. Nakonec však v USA zůstala napořád. Opakovaně žádala, aby československé úřady umožnily odjet i její matce.
„Vždy jí to zamítly. Tak ji to rozrušilo, až ji ranila mrtvice a ochrnula na polovinu těla. Teprve potom úřady povolily a vzkázaly: vzdejte se oficiálně penze a můžete vypadnout,“ vzpomínala dcera Jana v knize Na oltáři komunismu...
***
dnes Ladislav Troják za týden Hana Mašková příběh krasobruslařky
Největší tragédie československého hokeje českosětší čes lovenského hoke
V tomto typu letadla Beechcraft Model 18 Twin Beech reprezentanti zahynuli. Letoun s registrací F-BGAF se nikdy nenašel.
Reprezentace 1947: zleva nahoře Drobný, Pokorný, V. Zábrodský, Konopásek, Troják, Šťovík, Jarkovský. Dole: O. Zábrodský, Stibor, Sláma, Kobranov, Hajný. Švarcův snímek se nepodařilo sehnat.
Vilibald Šťovík Jeden z prvních odchovanců LTC Praha, výtečný obránce, společně s brankářem Bohumilem Modrým výborně hrával házenou. Mistr světa 1947 hrál za národní tým už v roce 1937. Tvrdý, defenzivní bek zahynul v jednatřiceti letech. Karel Stibor Útočník LTC Praha, který ve všech pěti sezonách, kdy nastoupil, vyhrál titul. V reprezentaci sehrál 23 utkání a vstřelil 14 gólů, mistr světa 1947. Tragicky zahynul tři dny poté, co oslavil čtyřiadvacáté narozeniny.
Miloslav Pokorný Perspektivní obránce, který vynikal bruslením a tvrdou hrou. Mistr světa 1947 a stříbrný medailista z OH 1948, v reprezentaci 19 zápasů. Československý hokej v něm ztratil velký talent, zemřel v pouhých dvaadvaceti letech. Zdeněk Jarkovský Náhradní brankář, mistr světa z roku 1947. V době neštěstí student práv, který doháněl studia z dob, kdy nacisté uzavřeli vysoké školy. Kryl záda legendárnímu Bohumilovi Modrému, naskočil do sedmi zápasů. Bylo mu třicet let.
Zdeněk Švarc Devětadvacetiletý obránce I. ČLTK Praha vyrostl v LTC Žižkov, později hrával za Stadion Praha a po sloučení za Stadion Podolí. Na kontě měl jen dva mezistátní starty, třetího zápasu za reprezentaci v Londýně se už nedočkal.
Ladislav Troják Pro prvního slovenského hokejistu ve federální reprezentaci to měl být poslední turnaj. Čtyřiatřicetiletý útočník, který zářil už po boku „Jágra 30. let“ Josefa Malečka, měl jít trénovat do Polska. Vynikající pravé křídlo, konstruktivní nahrávač, který spolehlivě plnil obranné úkoly. V reprezentaci hrál poprvé už na OH 1936, celkem stihl 75 mezistátních utkání. Mistr světa 1947, stříbrný medailista z OH 1948. Letos v květnu bude přijat do Síně slávy IIHF.
