Olšanské hřbitovy, úctyhodná pražská nekropole, a též všichni její návštěvníci i ti, kdož na Olšanech spočívají, se právě dočkali vynikající publikace.
Autor Miloš Szabo, farář u kostela sv. Prokopa na Žižkově, dříve ovšem také pomocný dělník, novinář a znalec tajemných pražských zákoutí, vytvořil i hřbitovní naučnou stezku. V knize Olšanské hřbitovy, opatřené desítkami černobílých fotografií náhrobků, soch a sarkofágů, slovníčkem funerálních výrazů i jmenným rejstříkem mrtvých, popisuje olšanská oddělení I. a II., tedy vůbec první místa pohřbívání. Na tomto největším z pražských hřbitovů, založeném roku 1680 po morové epidemii, nalezlo poslední odpočinek už více než milion lidí. Autor přináší údaje o pomnících a kaplích již zrušeného prvního úseku a též o známých i zapomínaných osobnostech z úseku druhého, jako jsou K. H. Borovský, bratři Thámové, Gelasius Dobner, V. M. Kramerius, V. K. Klicpera a mnozí další. Sochy i náhrobky na Olšanech mnohde chátrají a postupně se rozpadávají; snad tomu tak na místě smrti má být.
Takhle kniha ale zůstane.
Miloš Szabo: Olšanské hřbitovy I., II., Libri, 2010
