Čím se lišila výtvarná kultura českých nekatolických církví v období let 1380 až 1620, ukazuje až do poloviny února otevřená výstava v Císařské konírně na Pražském hradě. Připomíná éru husitství a dalších reformačních hnutí – utrakvistů, radikálních kalvinistů a jednoty bratrské, tedy období od husitství po porážku českého stavovského povstání v bitvě na Bílé hoře. Je pozoruhodnou připomínkou toho, že před čtyřmi sty lety, v roce 1609, vydal Rudolf II. Majestát o náboženské svobodě.
Památky svezené z nekatolických center Více než 120 soch, malovaných oltářních desek, iluminovaných rukopisů, předmětů církevního uměleckého řemesla, vesměs ojedinělých historických skvostů v mnoha případech vystavených poprvé, představuje mimořádný soubor. Exponáty byly svezeny z center českého nekatolictví, jako je například Betlémská kaple a Týnský chrám v Praze nebo Kutná Hora, Hradec Králové či Chrudim.
Možnost dokázat, že umění reformačních směrů v Čechách je kvalitní a mnohotvárné, považují autoři výstavy Kateřina Horníčková a Michal Šroněk za průlomový okamžik. Představují – vůbec poprvé v naší historii – různorodá umělecká díla reformačního hnutí od jeho počátků: „od kritiky používání obrazů v náboženské praxi na konci 14. století přes rozkvět tvorby v utrakvismu a luterství až po obrazoborectví ve svatovítské katedrále roku 1619 a díla vztahující se ke konci reformace v Čechách.“ Nejstarší samostatná mapa Českého království Mezi nejvýznamnější exponáty, které na přehledně chronologicky uspořádané výstavě můžeme spatřit, patří například list z Klaudiánovy mapy Čech, dosud ještě nikdy nevystavené (Mikuláš Klaudián, 1518, dřevořez, kolorovaný papír), která je uložena v litoměřickém státním archivu. Jde o alegorii státního a právního uspořádání Čech po roce 1517, jehož součástí je nejstarší samostatná mapa Českého království. Tehdejší konfesní rozdělení země vyjadřuje alegorie vozu zapřaženého z obou stran a také označení měst na mapě Petrovými kříži nebo utrakvistickým kalichem podle toho, k jakému vyznání se přikláněla. Mapa Mikuláše Klaudiána tedy nebyla geografickou orientační pomůckou, ale zprávou o sociální, politické a náboženské struktuře Čech.
Dalším mimořádným exponátem je třeba Litoměřický graduál s vyobrazením upálení Mistra Jana Husa, v české historii výjimečným, dále Jenský kodex, řezaný oltář z chrámu Matky Boží před Týnem či oltářní deskový komplex z chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Kutné Hoře.
Autoři upozorňují také na pozoruhodné dílo utrakvistických obrazových polemik – ručně psaný iluminovaný Göttingenský kodex. Rukopis obsahuje protikněžsky zaměřené obrazově-textové skladby (traktát O oklamání a zmámení křesťanstva skrze zlé kněžství, Časové obrazy a český překlad Tabulae veteris et novi coloris Mikuláše z Drážďan). Rukopis proti sobě staví čistotu rané apoštolské církve a zkaženost církve soudobé, na konci dokumentuje tyto rozdíly schématy Stromu neřestí a Stromu ctností. Vzácný exponát nemůže být dlouho otevřen na jednom místě, proto se na výstavě bude rukopisem listovat. Nyní je otevřen na vyobrazení husitského bojovníka, který shazuje papeže do pekelné tlamy. Jak díla představená na výstavě v Císařské konírně dokládají, oproti umění katolických zadavatelů má tvorba reformační jiné akcenty. To, co spojuje reformační umění, je, jak upozorňují autoři výstavy, jiné chápání role náboženského obrazu – ne uctívání, jak je chápala katolická církev, ale jiné funkce: didaktické, dekorativní, memoriální i reprezentativní. Například Mistr Jan Hus není zobrazován jen jako mučedník, ale především také jako světec – například v Litoměřickém graduálu je v horní části obraz jeho nanebevzetí. Díla se více koncentrují na biblická témata, ustupují od uctívání mnichů a příslušnic řádů. Nesugerují pozorovatelům středověké magické a náboženské pocity, jsou modernější.
