„Přijeli jsme si pro zlato. Jsme tu už od čtvrtfinále, přespáváme různě po kamarádech, v práci jsme si vzali dovolenou. Dneska to dopadne tři jedna,“ věří jeden z fanoušků. „Já to vidím na pět jedna,“ věří ještě více českému týmu jeho kamarád.
Uprostřed náměstí je hlouček švýcarských fanoušků. „Hlavně si to užít. Atmosféra je neskutečná, jsme tu už týden. My věříme stejně jako vaši lidé, že vyhrajeme, ale český tým je velmi těžký soupeř. Je stejně dobrý jako české pivo,“ směje se Urs Raetz, pětašedesátiletý důchodce ze švýcarského Fribourgu. „Pro nás je úspěch už to, že hrajeme finále. Kdybychom věděli, že se dostane tým tak daleko, koupili bychom si na finále lístky. Škoda,“ komentuje jeho kolega Joel Senfl.
 |
Mezi českými fanoušky nenajdete ani jednoho skeptika, který by českým hokejistům nevěřil. „To, co předvádí celý tým, je neskutečné. Oproti jiným letům to vypadá, že si přijela zahrát pohodová parta kamarádů, všichni se snaží, je z nich hrozně cítit pohoda, uvolněnost a týmovost,“ pochvaluje si Martin Bernas, osmadvacetiletý strojní inženýr z Benešova, který přijel s partou kamarádů. „Nám je úplně jedno, jak to skončí. Doufáme ve zlato, ale stříbro bude také ohromný úspěch, byť to většina lidí bude brát jako prohru, tak přece už to, že jsme ve finále, je super věc,“ komentoval Bernas.
Lidé mávají vlajkami, za krk zvedají děti, aby i ty alespoň něco viděly. Atmosféra je neskutečná a strhne každého. I lidi, kteří sedí na zahrádkách okolních restaurací. „Škoda!“ zařve postarší muž před pizzerií v rohu náměstí a vstane tak prudce, až málem shodí talíř s pizzou. „On to prožívá, jako kdyby byl trenér,“ kroutí hlavou jeho manželka.
Mdloby v davu
Dav stále houstne, až příliš. Lidé omdlévají. Postupně zkolabovalo více než deset fanoušků. Lidé svítí mobily na místa, kde je potřeba lékař. Bezvládné fanoušky odnášejí policisté a ochranka k sanitkám.
Zaznívají stížnosti, že se v davu nedá dýchat, mnozí raději odcházejí zápas sledovat do restaurací a jinam. Čekání na první velké šance je nekonečné a tisíce lidí stojí jeden jako druhý. Když se Švýcaři dostanou do šance, všichni strnou. „Výborně brankář!“ řve na adresu jednoho z prvních zákroků gólmana Lukáše Dostála. „Nedostál! Nedostál!“ křičí na celé kolo další z fanoušků a dav se přidává. „Pastrňák to dneska rozhodne.“
Budou to nervy jako blázen, ale uvidíte,“ prorokuje fanoušek v „Pastově“ dresu Boston Bruins s číslem 88. První třetina se blíží k závěru, stále bez gólu. Fanoušci odbíhají ke stánkům pro další pití. Půllitr piva je tu za osmdesát korun.
„O třicet levnější než v O2 areně, takže pohoda,“ klopí do sebe jedno rychlé na ex hned u stánku Milan Marek, který na Staroměstské náměstí přijel z Berouna. „Zítra nejdu ani do práce. Šéf nám dal volno. Ať to dopadne zlatem, nebo stříbrem, stejně to oslavíme a pro mě jsou to zlatí kluci za výkon v celém turnaji. Ale věřím, že Švýcary zvládnou,“ uzavírá Marek, který přijel i se čtyřmi dalšími kolegy. Tak snad bude mít pravdu. I když teď právě švýcarský hráč Christoph Bertschy nastřelil tyčku a český brankář Dostál se jen otáčel po zvuku, jak konstrukce zazvonila...
