Sobota 11. května 2024, svátek má Svatava
130 let

Lidovky.cz

Mládí Janatovi nepomohlo

Česko

Společníky bratří Mašínů soudil v roce 1955 přímo Nejvyšší soud, takže neměli žádnou možnost odvolání. Jediným způsobem zmírnění trestu byla milost prezidenta. Všichni tři muži odsouzení k smrti o ni požádali, ovšem bez úspěchu.

Pro získání milosti zřejmě nejvíce učinil mladičký Zbyněk Janata, kterému v době vynesení rozsudku nebylo ještě ani 22 let. V závěrečné řeči se kál o trochu více než ostatní: „Vyrostl jsem za kapitalistického státního zřízení a měl jsem buržoazní výchovu, vlivem toho jsem pak dostal ideologické a individualistické přesvědčení, kterému jsem věřil.“ Pak ještě poděkoval „bezpečnostním orgánům“. (V podobném duchu mluvil i Ctibor Novák, který prohlásil: „Při vyšetřování se mnou bylo jednáno velmi korektně, vyšetřování bylo vedeno ve formě přátelského rozhovoru a tuto skutečnost by měli znát všichni další nepřátelé...“)

Dojemnou žádost o milost pro svého syna poslal Antonínu Zápotockému také Ladislav Janata, ředitel osmileté střední školy v Cerhenicích. Popisuje v ní nejprve svůj nelehký život dítěte drobného zemědělce - třídní původ hrál v komunistickém uvažování důležitou roli. Tři roky po narození syna Zbyňka ovdověl. „Počátek katastrofy“ viděl v době vyloučení syna ze střední školy pro krádež motoru z autovraku, což byl podle něj „trest příliš krutý“. „Pro mého syna stal se trest vyloučení ze studia osudným. Po odpykání trestu nápravného řízení v kladenských hutích našel zaměstnání v továrně. Ale nemožnost vrátit se ke studiu dotkla se ho velmi hluboce, neboť rozbila všechny jeho plány do budoucnosti... Stával se z něho ztroskotanec, zoufalec sám nad sebou.“

Zbyněk Janata ve své vlastní žádosti o milost zdůrazňuje, že v době, kdy se stal členem „teroristické bandy“, mu bylo 18 let. „Žil jsem mimo svoji rodinu a podlehl jsme vlivu starších kamarádů, kteří byli vůdci tlupy... Prosím, aby bylo také uváženo, že jsem sám nikoho nezavraždil, že jsem nebyl iniciátorem trestných činů...“

Nejprve generální prokurátor a 15. března 1955 také předseda senátu JUDr. Jaroslav Novák udělení milosti odsouzeným nedoporučil. „Zbyněk Janata přes své mládí zapojil se do činnosti bandy, byl účasten bestiální vraždy příslušníka SNB v Čelákovicích a nezabránil této vraždě, ač tak mohl učinit,“ píše ve svém stanovisku soudce Novák.

Zbyněk Janata byl popraven ve stejný den jako ostatní. Před popravou podle protokolu řekl: „Prosím, abych mohl říci ještě slovo. Svých činů lituji, věřím, že socialismus zvítězí na celém světě, chci, aby moje smrt byla k něčemu dobrá tím, že bude výstrahou jiným.“ Z dokumentů se dá jen těžko usuzovat, zda čekal nějakou milost v poslední minutě, nebo to myslel vážně.

Autor: