Nápad ministra Bárty, aby bohatší řidiči dostávali vyšší pokuty, se spolehlivě postaral o velké vzrůšo na konci léta. Diskusní servery byly plné rozhořčených, souhlasných a vtipkujících reakcí – publicista Miloš Čermák dokonce na svém facebookovém profilu za velkého zájmu přihlížejících v žertu navrhoval, aby VV v příští vlně zavedly „různou výši cen základních potravin podle výše příjmu“, protože je jasné že bohatý člověk nemůže za rohlík nebo mléko platit stejně jako chudák. Bárta sám prý byl nesouhlasnou reakcí překvapen. Zdá se, že nepochopil, jak populistického džina vypustil z láhve.
Podle Wikipedie termín populismus označuje „způsob, jak se zviditelnit bez ideologického programu na základě reagování na aktuální společenské podněty, které se nesnaží řešit.“ První část souvětí by seděla, druhá však nikoli, protože vyšší pokuty by Bártou nastolený problém – nehody způsobované majiteli rychlých vozů – určitě nějak řešily. Populistický tedy není samotný záměr, ale způsob, jakým ho ministr podává. V České televizi například svůj návrh odprezentoval větou: „Návrh znemožní, aby především dobře situovaní a agresivní mladí řidiči měli dojem, že je česká silnice Divokým západem.“
Proč například Bárta používá spojení “česká silnice”? Myslí si snad někdo, že návrh ministra dopravy se týká maďarských silnic? Těžko. Spojení „česká silnice“ ale zní státoprávně. Je to výrok státníka, nesoucího na srdci zájem českého státu. Co je české, to je hezké. Co je české, to je naše. A to naše si ubráníme. Zde se nám tedy nastolený obraz světa začíná zjevovat v celé kráse: Na jedné straně jsme my a naše „česká silnice“, na straně druhé nepřítel – mladí, prachatí agresoři. Potlesk.
Každému podle jeho kabátu Z hlediska rovnosti před zákonem je problematický sám princip různě vysokých trestů za ten samý přestupek pro vybranou skupinu občanů. Ono to zní funkčně a logicky, ale ta logika může být ošidná. Sledujte se mnou: Řidiči luxusních vozidel častěji způsobují nehody. Běžná pokuta – například 2 tisíce Kč – je nijak nezastaví, pro ně je zaplatit pokutu běžná věc.
Zaslouží si tedy za stejný přestupek pokutu vyšší – třeba 100 tisíc – aby jim to došlo, aby je to bolelo. To je logické.
Pojďme v této logice tedy pokračovat dál:
Romové častěji páchají majetkové trestné činy. Běžný trest – například jeden rok ve vězení – je nijak nezastaví, pro ně je rok v kriminále běžná věc. Zaslouží si tedy za stejný trestný čin trest vyšší – třeba 10 let – aby jim to došlo, aby je to bolelo. Taky logické, ne?
Takhle bychom mohli postupně nacházet další a další skupiny lidí, které mají větší tendenci provádět různé nepravosti, a šít zákony pro ně na míru, podle toho co kde kterého politika zrovna po ránu napadne. Ontologické otázky Musíme ocenit, že Bártův návrh má alespoň nějaké racionální jádro, což o výrocích některých jiných politiků Věcí veřejných říci nelze. Tak například Kateřina Klasnová zajímavě odpověděla na otázku internetového serveru iDnes. cz, týkající se nevěry Radka Johna. „Když jeho žena veřejně řekne, jak ji mrzí, že jí Radek John dlouhodobě lhal, nenaznačuje to malinko, že lež je prostě jeho výbavou?“
Po několika pokusech se z nepříjemné otázky vykroutit nakonec odpověď Klasnové zněla: „Nemyslím, že tohle nutně vypovídá o kvalitě člověka. Pokud to berete čistě ontologicky nebo platonsky, pak je samozřejmě toto odsouzeníhodné. Studovala jsem religionistiku, dějiny náboženství, filozofii. A jedno vím: Život není černobílý.“
Problém odpovědi je v tom, že ontologie je disciplína, zabývající se jsoucnem. Z ontologického hlediska se tedy můžeme zabývat otázkou, zda Radek John existuje, nebo neexistuje, nebo zda se nám jenom zdá. Případně si můžeme třeba i myslet, že to se nám snad jenom zdá. Ale z ontologického hlediska nemůžeme činit žádné morální soudy, zda je správné či odsouzeníhodné mít nemanželský poměr, případně ho zatajovat atd. – protože to není otázka ontologická, ale morální. Slovo ontologie v té odpovědi vůbec nemá co dělat, pouze učeně zní. Podobně hezky jako „česká silnice“. Možná to je drobnost, byť od absolventky oboru religionistika snad mám právo znalost základních termínů očekávat. Ale dohromady se nám z těchto střípků skládá odpověď na otázku, co jsou Věci veřejné vlastně za politický subjekt. A v současné politické situaci – kdy ČSSD je v podstatě v troskách – je to otázka velmi aktuální, neboť se hraje o velkou skupinu levicových voličů.
Dojmy a pojmy Opravdovou záhadou je, z jaké statistiky ministr Bárta nebo jeho podřízení vyvozují, že „většinu kolizních situací způsobují řidiči luxusních vozidel“, cituji šéfa dopravní policie Leoše Tržila. Případně z jakých dat vychází dopravní expert Václav Cempírek, který došel k expertnímu výroku „Tihle pracháči za volantem dělají největší přestupky.“ Existuje totiž naopak názor, že většinu nehod nezpůsobují majitelé drahých rychlých aut, nýbrž sváteční řidiči, kteří mají s jízdou malé zkušenosti.
Šéf dopravní policie jako zdroj svých domněnek uvádí jakýsi „výzkum agresivity“. Bárta neuvádí žádnou statistiku, ale řídí se spíš jednoduchou psychologickou úvahou: „Jestli někdo zaplatí za dražší vůz výrazně dražší servis, údržbu, utratí vzhledem k vyššímu obsahu automobilu více za pohonné hmoty, tak vyšší pokuta je účinnější.“
Vyšší pokuta nepochybně účinnější je. Troufám si tvrdit, že pokud by policie za každé překročení rychlosti hned na místě usekla řidiči prst na levé ruce, bylo by to ještě účinnější. Možná, že kdyby Bárta navrhl, aby se prsty sekaly jen těm „dobře situovaným a agresivním mladým řidičům“, podporu určité části veřejnosti by také získal.
A jakkoli si jeho přístupu třeba v případě stavebních zakázek na ministerstvu dopravy musíme vážit, tento návrh se jeví, jako by ona podpora veřejnosti v předvolebním čase byla jeho hlavním záměrem.
***
Pokud by policie za překročení rychlosti hned na místě usekla řidiči prst na levé ruce, bylo by to ještě účinnější.
O autorovi| JAKUB HORÁK producent
