ROŽNOV POD RADHOŠTĚM Do Mlýnské doliny v Rožnově pod Radhoštěm se vrátila idyla: mlýn a další vodní zařízení po dvouměsíčních tahanicích o právo odběru vody opět fungují. Ale jen dočasně. Smlouva, podle níž může Valašské muzeum v přírodě brát vodu z náhonu, vyprší na konci září.
Apak opět začnou potíže. Bez jejich vyřešení budou mlýny stát a jejich dřevěné části vysychat - což může unikátní stále funkční technologie poškodit.
Muzeum, které ročně navštíví statisíce lidí, má teď aspoň pro zbytek sezony svoji atrakci v provozu. Zaplatí soukromým majitelům náhonu nájemné 11 117 korun a 50 haléřů. Částka za trvalé řešení je ale problémovější: půjde do milionů. Muzeum totiž potřebuje mlýnský náhon koupit. „Jednání se spoluvlastníky o nájmu pozemků a stavby náhonu je přechodným řešením,“ potvrzuje i Čeněk Kraus z vedení muzea.
Bez náhonu se lidem do doliny příliš nechce Když Mlýnská dolina vznikla, náhon patřil státu. Ten jej však na začátku 90. let vydal společně s dalšími parcelami v restituci - a zadělal tím na dnešní problémy. Původní majitel Břetislav Paláček sice strouhu pronajímal muzeu, v roce 2008 však zemřel - a parcely zdědily jeho tři děti, které chtějí náhon prodat. Proto nájemní smlouvu vypověděly. Muzeum přiznává, že samotné vydání náhonu bylo velkou chybou předchozího vedení, ale tu již nejde napravit.
Jen letos za dva měsíce, kdy náhon nefungoval, odmítly jít na „statickou“ prohlídku doliny stovky lidí. A muzeum tak přišlo o značnou sumu vstupného.
Sourozenci přitom tvrdí, že nechtějí muzeum poškodit - jde jim o dohodu o prodeji. Sami totiž nemají důvod náhon vlastnit. Právník a současně manžel jedné z majitelek Jaroslav Mahdalíček LN opakovaně sdělil, že problém je na straně státu, který stále posuzuje výši ceny. Podle neoficiálních informací jde částka do milionů korun.
Ministerstvo financí potvrdilo, že si nechalo zpracovat sérii analýz a posuzují skutečnou hodnotu náhonu. Problém je však v tom, že jinak lze zajistit vodu pro Mlýnskou dolinu jen velice obtížně. Stěhování domů jinam by už bylo obtížné a drahé, byť ne nemožné - většina z nich se totiž do doliny také stěhovala odjinud.
Náhon už také potřebuje opravu, aby mohl vést vodu Podle Krause jednání stále pokračují. Už výroční zpráva muzea z loňského roku navíc připomíná, že samotný náhon potřebuje opravu, aby mohl historické stavby dál zásobovat vodou. To ale do vyjasnění vlastnictví nepřipadá v úvahu a může se stát, že mlýn, pila či hamr přijdou o vodu i z jiného důvodu než pro majetkové spory.
Navíc restaurátoři upozorňují: pokud dřevěné části, kterými teče voda, vyschnou, nemusí je už jít znovu opravit. Nebo to bude drahé a komplikované. „Když dřevo vyschne, změní logicky svůj tvar,“ připomíná jeden z brněnských restaurátorů, který se právě dřevěným výrobkům věnuje.
Mlýnská dolina je sice nejmladší, ale pro většinu lidí také nejatraktivnější částí slavného Valašského muzea. Výhoda je v tom, že předvádí historické technologie v chodu. V roce 1982 doplnila známou Valašskou dědinu a Dřevěné městečko. Její součástí je například valcha, mlýn a pila, lisovna oleje či hamr. S výjimkou lisovny všechny mechanismy pohání voda. Umístění valchy, mlýna a pily je téměř přesnou rekonstrukcí situace, která ještě v první polovině 19. století existovala ve Velkých Karlovicích.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
