KOMENTÁŘ
Česko-bavorským vztahům možná odlehčí až generační výměna v čele bavorské vlády
Minulý týden ve čtvrtek se odehrálo něco, co by možná sneslo označení „historické“. V Praze se na krátko zastavil bavorský ministr vnitra Günther Beckstein. Je překvapující, že naše sdělovací prostředky, až na světlé výjimky, nevěnovaly této návštěvě větší pozornost, a to i přesto, že se s Becksteinem sešel nejenom jeho český protějšek Ivan Langer, ale i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a premiér Mirek Topolánek. Koneckonců, ačkoli přijel Günther Beckstein formálně ještě jako bavorský ministr vnitra, už dnes ho v rámci Německa berou všichni jako příštího bavorského premiéra a nejpozději začátkem října, až ho zvolí zemský sněm oficiálně do čela vlády, se stane silným mužem největší německé spolkové země.
Jeho předchůdce Edmund Stoiber měl v Česku pověst nesmlouvavého a zásadového kritika dekretů prezidenta Beneše. Ještě si asi pamatujeme, jak prohlásil, že dokud budou dekrety součástí českého právního řádu, nepřijede do Prahy na návštěvu. Přitom byl Stoiber ve skutečnosti možná větším pragmatikem, než se na první pohled zdálo. Je o něm známo, že svůj slovník dokázal vždy pružně přizpůsobit publiku, před kterým zrovna hovořil. Vystupoval-li před podnikateli, brojil proti zbytečné byrokracii, horlil pro liberalizaci hospodářství a stylizoval se do role modernizátora. Když zase mluvil před zaměstnanci bavorských oceláren, nebylo v jeho projevu po volném trhu ani památky, a naopak jim dával naději, že je vláda v nejkrajnějším případě ochrání před světovou konkurencí. A pokud přišel Edmund mezi sudetské Němce, což bylo pravidelně o svatodušních svátcích, kdy se už mnoho let koná jejich tradiční sraz, bylo jasné, že tématem jeho většinou plamenného projevu budou dekrety prezidenta Beneše a apely na českou vládu, aby je už konečně zrušila. Při zpětném pohledu se nedá říct, že by měla Stoiberova svatodušní rétorika negativní dopady na rozvoj česko-bavorských obchodních vztahů.
Samozřejmě, že o dekretech se v Praze zmínil i Beckstein. Přesto ale bylo znát, že obě země jsou dnes už tak daleko, že v popředí nestojí to, co je rozděluje, nýbrž spojuje, popřípadě co považují za společný problém. Sem patří třeba boj s organizovaným zločinem, což získá zcela nový rozměr po 1. lednu příštího roku, až se rozšíří schengenský prostor a mezi Bavorskem a Českem přestanou formálně existovat hraniční kontroly.
První Frank v čele Bavorska
Jak si bude počínat Günther Beckstein jako bavorský premiér, je do určité míry neznámou. Bude totiž nejenom prvním protestantem v čele většinově katolické země, ale také prvním Frankem. V bavorské ústavě se praví, že Bavorsko tvoří totiž tradičně čtyři kmeny – vedle Bavorů, Franků a Švábů to jsou ale ještě i sudetští Němci. Rozdílů v jejich mentalitách je podstatně více než pouhá skutečnost, že třeba Frankové pijí víno, zatímco Bavoři zase dávají přednost pivu anebo že Švábové jsou šetrní. Tajemství úspěchu v bavorské politice spočívalo po celá desetiletí ve schopnosti integrovat všechny tyto „historické kmeny“, a to včetně sudetských Němců, tak, aby se nikdo necítil být na okraji. Všichni Becksteinovi předchůdci v čele bavorské vlády, ať už to byli Edmund Stoiber, Franz-Josef Strauss nebo Alfons Goppel, si vždycky dávali velký pozor, aby byly všechny rovnoměrně zastoupeny. Podobný „proporční přístup“ se stále uplatňuje i v rámci vládní Křesťanskosociální unie (CSU). Koneckonců i oba největší adepti na předsednictví strany – Erwin Huber a Horst Seehofer – jsou Bavoři. Naproti tomu Gabriele Pauliová, která vlastně koncem loňského roku iniciovala revoluci proti Stoiberovi a zasloužila se o jeho sesazení z bavorského trůnu, nemá šanci především proto, že podobně jako Beckstein je i ona původem z Francka.
Nevýhodou 63letého Günthera Becksteina je do určité míry jeho věk. Ačkoli patří dlouhodobě k nejoblíbenějším bavorským politikům, asi ho lze voličům sotva prezentovat jako novou tvář, když navíc minulých čtrnáct let působil bez přestávky jako ministr vnitra. Je proto otázkou, jak dlouho bude Beckstein v úřadě a jestli už po příštích volbách, za předpokladu že při nich CSU znovu obhájí absolutní většinu mandátů, nezačne hledání nějakého mladšího nástupce.
Možná se bude Beckstein právě o to víc snažit ukázat, že je „mužem na svém místě“, který hájí zájmy všech obyvatel Bavorska. Proto bude možná jeho první vystoupení na tradičním Svatodušním setkání na jaře příštího roku radikálnější, než jak tomu bylo v posledních dvou letech u Edmunda Stoibera.
Pokud by se tyto předpoklady potvrdily, nezbývalo by zřejmě nic jiného než čekat, až dojde v čele bavorské vlády ke generační výměně, jež by mohla odlehčit česko-bavorským vztahům. Už jednou se něco takového docela osvědčilo. Na jaře roku 2000 došlo ke střídání stráží v čele Sudetoněmeckého krajanského sdružení a Franze Neubauera, tzn. příslušníka „generace pamětníků“, vystřídal umírněnější Bernd Posselt, jenž se už narodil v poválečném západním Německu.
***
Nevýhodou 63letého Becksteina je jeho věk. Je proto otázkou, jak dlouho bude v úřadě a jestli už po příštích volbách nezačne hledání nějakého mladšího nástupce.
O autorovi| Robert Schuster, šéfredaktor Mezinárodní politiky e-mail: schusterr@atlas.cz
