Po četbě některých českých novin z konce minulého týdne jsem si řekl, že navrhnu jejich vydatelům, aby v komentářových odděleních nechali instalovat studené sprchy. Redaktoři a zejména šéfredaktoři a jejich zástupci by se v nich pak vždy ochlazovali před tím, než se rozhodnou sdělit čtenářům svůj názor na nějaký ožehavý problém.
Mluvím samozřejmě o zrušení radaru a jeho české mediální reflexi. Vezměme si holá fakta: prezident Obama odpískal projekt protiraketové obrany, který byl oficiálně zaměřen proti střelám dlouhého doletu z Íránu. Chce se místo toho zaměřit na rakety středního a krátkého doletu. Podle spekulací pak rozhodnutí mohly vedle přehodnocení íránské hrozby motivovat snahy ukázat vstřícné gesto Rusku a ušetřit peníze. Anyní česká reflexe. Petr Šimůnek, šéfredaktor Hospodářských novin: „spojenec, na kterého jsme spoléhali, zradil“. Kdo na něj spoléhal? Ta asi dvoutřetinová většina, která by hlasovala proti radaru, kdyby k tomu měla příležitost? Díky radaru jsme podle pana Šimůnka „měli jedinečnou šanci se vymanit ze sféry vlivu Ruska“. My jsme ve sféře vlivu Ruska? To je skutečná novinka, o které by nás HN měly asi trochu více informovat. Závěr komentáře: bez radaru „pro nás bude těžší se bránit dostat se do ruského područí“. Časy, kdy šéfredaktoři novin psali brilantní sloupky, už zřejmě patří do historie. Ale aspoň by mohli být trochu konzistentní. Tak v prvním odstavci jsme ve sféře vlivu Ruska a v posledním se zároveň bráníme „dostat se do ruského područí“. Podivné.
Viliam Buchert, zástupce šéfredaktora MF Dnes, píše rovnou o „Obamově mnichovanství“. Na úvod nepřesně cituje Halasův patetický Zpěv úzkosti z roku 1938 a na konec se dopracovává k další historické paralele. Podle Jiřího Paroubka je zrušení radaru vítězství lidu a Viliam Buchert se úplně demagogicky ptá, zda se z toho budeme „vzpamatovávat stejně dlouho jako z února 1948“.
Srovnávat zrušení radaru s mnichovskou dohodou je hloupé, nevkusné a trapné. Co se minulý týden stalo? Američané odstoupili od banální smlouvy, navíc smlouvy neratifikované. Že někteří z nás do věci vkládali jiné významy, než které skutečně má, je jejich problém. Jsme stále v NATO, a když nás někdo napadne, tak jsou ostatní členové paktu povinni přijít nám na pomoc. Navíc nás opravdu nikdo vojensky neohrožuje.
Korunu vší trapnosti a nejapnosti věci nasadil bývalý premiér Topolánek (či spíše jeho ghostwriter Martin Schmarcz), který v HN vypočítává: „První republika trvala 19 let a 11 měsíců. Nyní od konce totality uplynulo 19 let a 10 měsíců...“ Ergo? Čeká nás snad za měsíc okupace části území, nebo co vlastně?
Myslím, že zrušení radaru je dobrá lekce pro všechny, kteří léta věřili tomu, že Amerika není velmoc jako každá jiná, ale jakýsi morální vůdce demokratického světa. Zdá se, že racionálnější „atlantisté“ se poučili rychle. Alexandr Vondra najednou v rozhovoru s Danielem Kaiserem v sobotních LN říká, že „musíme vzít vážně i evropskou obranu“. Tazatel na to reaguje větou: „To zní skoro jak Peroutkovo vytí s vlky po Mnichovu.“
Je mi kolegy trochu líto. Podlehl falešné historické paralele a ještě se zmýlil. Tu větu nenapsal Peroutka, ale Jan Stránský...
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
