Myslel jsem, že když uzavřu sportovní dráhu a začnu se věnovat „jen“ trenéřině, budu doma víc platný i při výchově našich tří dcer, ale opak je pravdou. Bohužel, protože tahle práce mi sebere mnohem víc času, než jsem očekával. Manželce pomáhat chci, ale je to bída - ještě že ona to bere statečně a zvládá to, byť je to pro ni někdy hodně drsné.
Teď nám doma začal poněkud dramatický podzim. To proto, že naše dvojčata, jedenáctileté Katka a Barborka, začaly v Kladně chodit do sportovní školy. V Kladně proto, že z Hostivice to máme blíž než do Prahy, a Gábina tam už rok pracuje jako atletická trenérka. Takže ráno ona vozí holky do Kladna, zatímco třetí dceru, pětiletou Terezku, vozím já do školky. Jenže třeba už dnes odlétám do Stuttgartu, kde budu v pátek a v sobotu spolukomentovat pro Českou televizi Světové atletické finále, takže to Gábina bude mít hodně náročné.
Říkají o mně, že mám doma babinec, ale myslím, že jsem docela kus chlapa na to, abych si svoji pozici ustál. Dokonce jsem si nechal udělat doma na toaletě pisoár, abych pořád nemusel zvedat prkýnko! A vždycky si můžu říct, že v tom „mnohoženství“ zdaleka nelítám sám, dva atletičtí kamarádi, Ivan Slanař a Ivo Bilík, jsou na tom podobně, a taky to zvládají.
Dvojčata tíhnou ke sportu, ale neřekl bych, že je řídíme. Je to v jejich moci, byť mají naši podporu. Holky byly často na stadionu, měly chuť, tak začaly s dětskými sporty, pak se vrhly na tenis, potom na atletiku. Vědí, že jejich mamka skákala do dálky, ony zatím spíš skáčou do písku, ale jednou to snad bude dálka. Na závodech taky běhají šedesátku, stopadesátku, šestistovku, skáčou do výšky, házejí míčkem... Zatím je to o všestrannosti a holky to baví, věřím, že je to chytne.
Jasně, kluk by nebyl špatný, ale nezaobírám se tím. Taky proto, že holky jsou hodně divoké, takže „barbínková“ rodina rozhodně nejsme. Po autíčkách sice taky nešlapeme, ale na ty jsem jako dítě nebyl ani já.
A nejmladší Terezka? Ta je ještě divočejší. Má tvrdou školu, o místo na slunci musí tvrdě bojovat. Není moc diplomat, spíš všechno řeší hrubou silou. Naštěstí jí ještě nemá tolik... A pohybově nadaná je, na stadionu se pohybuje taky - uvidíme.
Ale mít syna, určitě by z něj nebyl fotbalista. Ne že bych měl něco proti fotbalu, ale asi by to s ním bylo jako kdysi se mnou, k fotbalu mě nikdo nevedl.
S Gábinou rozhodně nemáme problém vést holky ke sportu. Na stadionu se vyskytovaly odmalička, chtějí samy, nutit je člověk nemusí. Sport je pro nás spíš taková berlička. Když něco provedou nebo se jim něco nedaří, stačí pohrozit, že nepůjdou na trénink.
A to byste koukali, jak to najednou jde!
Tomáš Dvořák je trojnásobný mistr světa v desetiboji
