Vymíráním populace rozumíme stav, kdy se rodí méně dětí, než umírá lidí. Počet narozených dětí závisí na počtu žen v reprodukčním věku a na jejich plodnosti. Tzv. úhrnná plodnost udává průměrný počet dětí na jednu ženu za celé reprodukční období. Aby populace nevymírala, musí být tato hodnota vyšší než 2 (protože se rodí méně děvčat než chlapců a některé děti zemřou).
Při dnešní nízké dětské úmrtnosti je postačující 2,1. Pokud je plodnost trvale nižší a populace není doplňována imigranty, začne vymírat. Zprvu může být nízká plodnost kompenzována vysokým počtem žen narozených v předchozích letech, k vymírání dochází až za určitou dobu.
V poválečném období byla úhrnná plodnost v ČR (s krátkodobým poklesem v 60. letech) vyšší než 2,1, od roku 1981 je trvale nižší. Nyní sice opět roste, zatím však nedosahuje ani hodnoty 1,5. Její zvýšení na potřebných 2,1 (tedy o 40 procent) v nejbližších desetiletích nepředpokládají ani největší optimisté. Tak vysokých hodnot nedosahuje nyní plodnost téměř v žádné vyspělé evropské zemi.
Proto již v letech 1994 až 2005 česká populace vymírala. Nyní se (navzdory nízké plodnosti) rodí poměrně hodně dětí, protože věku nejvyšší reprodukce dosahují početně silné generace žen narozené v 70. letech. Budou však postupně střídány stále slabšími ročníky. Předpokládaný další růst plodnosti žen nebude tak velký, aby výrazný úbytek potenciálních matek vykompenzoval. Počet narozených dětí začne opět klesat a časem bude nižší než počet zemřelých.
Vymírání české populace bude pokračovat a zřejmě půjde o dlouhodobý proces. Bez trvalého přílivu imigrantů by docházelo k trvalému úbytku obyvatel České republiky.
