Vítejte v eurozóně! V posledním půlroce činitelé v různých východoevropských zemích včetně představitelů ČSSD vyjadřovali názor, že by nás tam -do eurozóny v pravém slova smyslu - měli vzít co nejdříve i za cenu změkčení makroekonomických kritérií. Jedním z důvodů je přesvědčení, že země tak získává nepsanou faktickou garanci EU. Protože rozpad eura nikdo nepřipustí, Evropa by v krizi dotyčné zemi finančně vypomohla. A ta Evropa, to v praxi znamená Německo. I spolková vláda nesměle naznačila, že to ví. Až minulý týden se na tuto citlivou záležitost někdo zeptal i Němců. Podle průzkumu je jich proti 70 procent. Uvědomují si snílci, kolik zlé krve by urychlené rozšíření eurogarance nadělalo?
Když už mluvíme o zlé krvi a Němcích, kancléřka Merkelová řekla minulý pátek kongresu bavorské CSU: „Nám už Wall Street ani londýnské City nebudou diktovat, jak se mají vydělávat peníze, aby pak účty museli platit jiní.“ Takže Wall Street a City přinutily - jakou pohrůžkou? - německé bankéře k rizikovým obchodům, po nichž jim zůstala špatná aktiva v hodnotě až 800 miliard eur. Bezbranní a nesvéprávní němečtí bankéři proti piklům Anglosasů zřejmě nemohli nic dělat. Od Evropanů se po druhé světové válce čeká, že se zamyslí, než vypustí z úst nějakou národní paušalizaci, zvlášť negativní - podobně jako se českému zpěvákovi nedoporučuje zpívat, že na ulici kradou cikáni kola, byť nějací cikáni nepochybně kola kradou. Kontext, v němž Merkelová svá slova pronesla, byl ovšem výmluvný: „Paní Merkelová se snažila spravit vztahy s CSU po napjatém týdnu, kdy s vedením bavorské strany bojovala o Evropu a daňové škrty,“ vysvětluje Financial Times. I v Evropě 21. století nic tak neutužuje jednotu jako společný nepřítel.
Na víkendovém výletě jsem se opět měl možnost přesvědčit, kolik památek, stezek a silnic se u nás opravilo díky štědrosti EU. Mohou za to cedule, jejichž umístění je součástí podmínek čerpání grantu, a kdo by na ně zapomněl, musel by peníze vracet. Připomnělo nám to hejtmana Ratha, který byl ochoten poskytnout dotaci na hasičskou slavnost pod podmínkou, že bude na plakátech, pozvánkách a nášivkách uvedeno, že se slaví s jeho přispěním. Tady přece musí být nějaký zásadní rozdíl, říkali jsme si, protože Rathův požadavek byl považován za nehorázný, zatímco cedule s díky EU jsou normální. Ale na žádný rozdíl jsme nepřišli.
***
Pondělí ŠKOLA Radky Kvačkové
Úterý EUROZÓNA
Středa ARCHIV Petra Zídka
Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Petra Koláře
Pátek STŘELNICE komentátorů LN
O autorovi| Martina Weisse, martin.weiss@lidovky.cz
