V krátkém úvodu autor vysvětluje, že každá ze sedmi kapitol svazku hovoří o knize, kterou chtěl napsat, ale nenapsal. Každá z těch nenapsaných knih provází autorův život a práci jako stín, ironický i tíživý, jako životy, které mohl prožít, a neprožil.
Autor čtenáři napovídá, že se soustředí na sedm témat, kterým by se býval rád věnoval zevrubněji. S touto záminkou se Steiner nejen ponořuje do každého z těch témat, která ho lákají, ale také čtenáři mnoho napovídá o sobě, jako by chtěl, aby ho jeho čtenářské publikum dobře poznalo a bylo schopno správně si vykládat celé jeho rozsáhlé esejistické dílo. V první kapitole, nazvané Chinoiserie, hovoří o tajemství být velkým učencem, jako byl sinolog Joseph Needham – a jako je Steiner sám. Následující kapitola Invidia je věnována vztahu profesorů a kritiků vůči tvůrčímu talentu, především literárnímu: často jsou v něm smíšené pocity obdivu a zášti, závisti a trpkosti. V eseji Erotovy jazyky autor lituje, že byl vždy příliš slušný; jeho strach být indiskrétní mu nedovolil, aby prohloubil bádání na téma „generativní reciprocita mezi lingvistickou a sexuální úrovní“, čehož by se býval mohl úspěšně ujmout, zvlášť když přihlédne k tomu, že, jak říká, „jsem měl výsadu hovořit a milovat se ve čtyřech jazycích“.
Ve čtvrté úvaze Sion autor vede monolog o své touze proniknout hlouběji do židovské otázky; neznalost hebrejštiny mu však vždy bránila v lepším porozumění židovského postavení. Ve Vyučovacím období se Steiner přiznává k nepříjemnostem, které pro něho představuje jednak nová technologie a jednak vzrůstající byrokracie na univerzitách. V kapitole O člověku a zvířeti se autor upřímně vyznává z toho, že ztráta určitého zvířete v něm vyvolala „prudší a delší bolest“ než ta, kterou pocítil nad smrtí velmi blízkých lidí. A v poslední kapitole Klást otázku Steiner vypovídá, že mu dělá starost křehkost lidského rozumu, „takovou starost, že je blízká panice“; autor dobře ví, že rozum může být kdykoli zničen, ať už při tělesném úrazu, nebo některou degenerativní nemocí, způsobenou věkem.
Sedm kapitol, sedm úvah plných nejen nejširšího vzdělání, hluboké erudice a jemné citlivosti, ale především lidského i intelektuálního vyznání jednoho z nejpřednějších myslitelů naší doby. Daleko od touhy „ukázat se“, z níž ho neprávem obviňuje část anglosaské kritiky, Steiner srdnatě odhaluje své tajné slabosti před čtenářem, který musí obdivovat jeho odvahu při zpovědi i solidnost a mistrovství jeho myšlení.
***
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
ČESKY NEVYŠLO My Unwritten Books
George Steiner Vydalo nakladatelství Weidenfeld & Nicolson, London 2008. 224 strany.
