BERLÍN Dvanáctého prosince 1985 se v poválečné německé historii začala psát nová kapitola. Ve spolkové zemi Hesensku byla totiž vytvořena první rudo-zelená koalice sociálních demokratů a Zelených. A charismatický vůdce této mladé strany Joschka Fischer přišel složit přísahu ministra životního prostředí v teniskách, džínách a sportovním saku.
Už jeho zjev a vystupování napovídaly mnohé o Fischerově radikálně levicové minulosti. Tento syn řezníka se koncem 60. let silně angažoval ve studentském hnutí. Ve Frankfurtu nad Mohanem navštěvoval univerzitní přednášky levicových filozofů, četl spisy Karla Marxe i Mao Ce-tunga a pro myšlenku levicové revoluce se snažil získat také dělnickou třídu. Jeho působení v továrně firmy Opel v Rüsselsheimu však po půl roce skončilo vyhazovem.
Do roku 1975 byl Fischer členem levicově radikální skupiny Revoluční boj, s níž se účastnil pouličních bitev s policií. Při jedné z nich, která se konala 14. května 1976 u příležitosti smrti zakladatelky teroristické RAF Ulrike Meinhofové, byly Molotovovými koktejly těžce zraněni dva policisté a Fischer krátce zatčen.
Coby spolkový ministr zahraničí, kterým byl v letech 1998 až 2005, vždy tvrdil, že Molotovovy koktejly nikdy neházel. Za svou násilnou anarchistickou minulost se omluvil, nikdy se od ní ale nedistancoval.
