Letiště Praha je ve sporu s jednou ze dvou taxikářských firem, jimž prodává právo odvážet do města svoje zákazníky. Dotyčná firma by se měla s druhou střídat takříkajíc ob auto, aby se stejným dílem dostalo na obě. Firma se však dohodu pokouší obejít reklamou, v níž se zákazníkům připomíná, že si její vozy mohou objednávat i po telefonu. Je to asi jako když lidovci své voliče v roce 2002 vyzvali, aby na společné, předem pečlivě vyvážené kandidátce s partnerskou Unií svobody kroužkovali lidovecké kandidáty.
Tady však není podstatou obchodní spor mezi dvěma soukromníky, nýbrž dvouhlavý monopol, který jim na Ruzyni zajišťuje stát. Proč si to vlastně mezi sebou mohou rozdávat jen dvě firmy? Okrádání nerozkoukaných cizinců už se snad víceméně podařilo vymýtit. Kdo rozhodl, že jednou z prvních instrukcí, kterou návštěvník ČR na letišti dostane, bude negativní reklama ve smyslu: Doporučujeme pasažérům používat pouze vozy firmy X a firmy Y? Proč by si taxikář z jiné společnosti, který na letiště odvezl jednoho zákazníka, nesměl shánět také zákazníka na zpáteční cestu do města? A hlavně: proč musíme u východu z terminálů nejdřív překonávat území taxikářů, než dojdeme na stanoviště levnějších, ale stejně rychlých autobusů MHD?
Letiště by mělo být uzpůsobeno zákazníkům, kteří na jeho provoz přispívají jak z daní, tak z vysokých letištních poplatků. Zájmy konkrétních firem patří až na druhé místo. Jistě, stejně jako v Praze, ne-li hůř, to mají zařízené na letištích různě po světě. No a?
Čtěte „Letiště zvažuje...“ na straně 15
