Po fiasku v souboji o senátorské křeslo v Massachusetts se Barack Obama vcelku rozumně rozhodl, že hlavním tématem do podzimních kongresových voleb bude Wall Street.
Na rozdíl od zdravotní reformy, která se mu zvolna rozpadá po rukama, může s největší proměnou amerických financí od třicátých let minulého století uspět.
První nápady vypadají jako rozumný pokus o omezení bezbřehého morálního hazardu na Wall Street. Není to primitivní populistická regulace, kterou od Obamy mnozí čekali. Nic se tupě nezakazuje. Finančníci si jen musí vybrat mezi riskantním byznysem s vysokými zisky bez nároku na státní záchranu a nepříliš výnosnou jistotou.
Banka, která bude moci přijímat federálně pojištěné vklady, se nesmí na vlastní účet pouštět do divokých obchodů a investic a nesmí vlastnit hedgeové fondy. Logika je jasná: vklady běžných Američanů už by se nikdy neměly využívat k nejrůznějším spekulativním investicím. Finance se rozdělí na zónu vysokého a nízkého rizika. A stát bude zachraňovat jen v té druhé. Řetězová reakce krachů tím není vyloučena, bude ale výrazně méně pravděpodobná.
Dilema, kým být, bude řešit především šestice největších bank. Nejtěžší bude volba pro tradičního dodavatele amerických ministrů financí Goldman Sachs.
Druhá část Obamova plánu je už razantnější a počítá s regulací bank. Čímsi na způsob nového antimonopolního práva pro finance. Přesně jak po něm volá nejvlivnější intelektuál ekonomické krize Simon Johnson.
Tady je riziko přešlapu k přehnané regulaci výrazně větší.
Amerika je na Wall Street nabroušená a na tvrdém zásahu se dají snadno získat body, které teď Obama tolik potřebuje.
O to příjemnější je, že zatím citlivě navrhuje rozumné věci a nesklouzl k populismu. Ukazuje se, jak důležité je mít dobré poradce, jako je autor tohoto plánu, bývalý šéf Fedu Paul Volcker.
Ďábel je v detailu, a v regulaci velkých financí zvlášť. Pokusem o křižovatku mezi bankou a divokým investičním fondem ale Obama začíná pracovat na svém prvním solidním odkazu.
