Krizový štáb rozhodl nasadit vrtulník, který každé tři minuty shazuje 900 litrů vody. Tu větu řekl mluvčí hasičů – a teď hádejte kterých: fukušimských, či chropyňských z Moravy? Správná odpověď je samozřejmě ta druhá. Ale mediální „soundbity“ jako „požár se po nebezpečných explozích znovu rozhořel“ dávají tušit, že i tragédie v továrně na výrobu plastů může mít fatální dopady. Budou je následovat i fatální politická rozhodnutí?
Po havárii ve Fukušimě Německo proklelo atomovou energii. Kdo tomu rozhodnutí tleská, ať to domyslí do důsledků. Z Německa víme, že neexistuje bezpečná jaderná elektrárna. Z Maďarska jsme se loni dozvěděli, že neexistuje bezpečná odkalovací nádrž u hliníkárny (9 mrtvých a 122 zraněných u města Ajka). A Morava vzkazuje, že neexistuje bezpečná výroba plastů. Co s tím? Přemístit ty výroby do neosídlených oblastí? Rezignovat na ně tak, jako Němci rezignovali na atom? Ne. Chropyně připomíná jednu věc. Žádná z technologií, které používáme, není rizika prostá. A určovat míru přijatelnosti toho rizika není věcí náboženského přikázání, ale společenské smlouvy, kterou s námi uzavírají a obnovují politici.
