Mozek je často zděšen, co vypustí huba...

Mně se takové předcházení stává pravidelně. Co mám na jazyku, pustím do světa a pak jen koulím bezradně očima a sklízím následky. Ale jak tak pozoruji, stává se to i druhým. Jenže úporné filtrování a cenzurování a předposranost také není nic moc. (...) Kouzelně o tom vyprávěl malíř Vladimír Komárek. (...) Jak už jsem se zmínil, mně se předcházení huby před mozkem děje velmi často. (...) Po mnoha dobře míněných doporučeních jsem začal raději mlčet. Jenže huba je od toho, aby se vyjádřila a něco řekla. Tak jsem začal mluvit do stěny. Hezky upřímně, když jsem byl přesvědčen, že mě nikdo neslyší. A právě od této doby moc dobře vím, že i stěny mají uši a slyší velice dobře! (...) Když to však poznáte až s křížkem po funuse, moc se toho už zachránit nedá...