Nebudou podmínky pro nové jaderné reaktory natolik přísné, že je nikdo nebude chtít stavět?
Česká energetika je dnes v evropském měřítku unikátní. Téměř jedna pětina elektrické energie, kterou loni vyprodukovaly české elektrárny, směřovala k zákazníkům v zahraničí.
Podobný příklad se jinde v Evropě těžko hledá. Většina zemí vyrábí zhruba tolik elektřiny, kolik sama spotřebuje. A vyváží podobné množství jako dováží. Zatímco francouzský export elektřiny vypadá s 30 miliardami kilowatthodin impozantně, v přepočtu se jedná jen asi o pět procent tamní roční produkce. Zato 15 miliard kilowatthodin vyvezených z Česka představuje 19 procent vyrobené energie.
Ve světě existuje jen málo zemí, které předčí Českou republiku. Mezi ně patří třeba jihoamerická Paraguay, vyvážející okolo 85 procent vyrobené elektřiny. Na jejím území se totiž nacházejí velké hydroelektrárny, vyrábějící energii pro Brazílii a Argentinu.
Je takový export elektřiny zbytečný luxus? Zkusme si představit, že by česká vláda schválila zákon, podle kterého se bude vyrábět jen tolik elektřiny, kolik se u nás spotřebuje. Například neekologické uhelné elektrárny by mohly spalovat o třetinu méně uhlí. A Evropská komise by nás chválila za pokles emisí skleníkových plynů. Na druhé straně by se zhoršila bilance zahraničního obchodu zhruba o 20 miliard korun. Stát by také přišel o část výnosů z daně ze zisku a ČEZ by nemohl vyplácet tak vysoké dividendy. Situace je napínavější, podíváme-li se za horizont roku 2020. Právě kolem tohoto data končí životnost mnoha uhelných elektráren a ty zbylé nebudou schopny vzrůstající spotřebu pokrýt.
Už teď se ví, že odpojením uhelných elektráren Česko přijde o 25 miliard kilowatthodin, tedy o třetinu vyráběné energie. Když se omezí export elektřiny do zahraničí, stále ještě bude chybět 20 miliard kilowatthodin ročně, které bude nutné nějakým způsobem získat. „Bez elektřiny se neobejdeme. Růst ekonomiky o dvě procenta v průměru zvyšuje spotřebu elektřiny o jedno procento,“ připomíná Petr Závodský, ředitel útvaru Výstavba jaderných elektráren ČEZ.
Jedním z řešení, kromě neekonomického dovozu, by byla výstavba paroplynových elektráren spolu s řadou menších zdrojů, jakými jsou plynové turbíny, elektrárny na biomasu a bioplyn a větrné elektrárny. „Menší zdroje mají budoucnost, účinnost výroby je zde vyšší než u velkých zdrojů a ztráty v rozvodech jsou minimální,“ podporuje toto řešení jednatel poradenské firmy ENA Vladimír Štěpán.
Další možností je dostavba třetího a čtvrtého bloku v Temelíně. A konečně třetí variantou by byla kombinace obou řešení, tedy jak výstavby paroplynových elektráren a řady menších zdrojů, tak dostavba jaderné elektrárny. Pokud by na tuto variantu došlo, Česko by tím svou pozici exportéra elektřiny ještě posílilo.
Něco podobného se již stalo v 90. letech. Politici i vedení ČEZ varovali, že pokud nezahájí provoz první dva temelínské bloky, elektřiny bude nedostatek a její cena stoupne o desítky procent. ČEZ tehdy navíc sliboval, že odstaví část uhelných bloků a přispěje tím životnímu prostředí na severu Čech.
A výsledek? Česko se stalo od roku 2003 jedním z největších vývozců elektřiny v Evropě. ČEZ udržel v provozu většinu uhelných bloků a navíc přibylo několik dalších elektráren, jež postavily konkurenční energetické společnosti.
Šéfové chtějí své bonusy Nové reaktory v Česku chce hlavně vláda, což je patrné i z jejích reakcí na každou zprávu o odložení termínu výstavby. Nicméně u manažerů ČEZ přílišné jaderné nadšení nepanuje. Proč? Největší zisky z provozu dalších temelínských bloků lze očekávat až po roce 2040, tedy v době, kdy v čele společnosti budou jiní lidé. Přitom nejde jen o bonusy, jde také o to, že výstavba jaderné elektrárny vyjde mnohem dráže než jejího paroplynového konkurenta a proces schvalování je mnohem složitější.
Pokračování na straně 14
Dokončení ze strany 13
Jeden moderní jaderný blok vyjde řádově na 100 miliard korun, zatímco paroplynová elektrárna jen na pětinu z této sumy. Zároveň schvalování dalšího jaderného bloku v českých podmínkách trvá nejméně sedm let a minimálně šest let bude trvat výstavba. Schvalovací proces v případě paroplynu lze stihnout za dva roky a výstavbu také.
Pravdou je, že provozní náklady paroplynové elektrárny jsou vyšší než u jaderné. Nicméně dopad na cenu elektřiny v Česku to nebude mít prakticky žádný. Ceny pro celou střední Evropu se vytváří na německé energetické burze a ovlivňuje je hlavně dění v Německu.
Pro jaderné elektrárny se navíc jen těžko hledá vhodné místo. Zpravidla je možné stavět jen tam, kde již nějaké jaderné bloky stojí a lidé si na ně zvykli. Obce z okolí Temelína ani Dukovan nemají s rozšířením elektráren zásadní problém, ale schválení výstavby jaderné elektrárny v nové lokalitě je v Česku téměř nemožné. Stačí si vzpomenout na protesty, které vyvolává i drobná zmínka o výstavbě u severomoravských Blahutovic. V územních plánech je tato lokalita pro umístění jaderné elektrárny od dob socialismu stále rezervována. Naopak paroplynové elektrárny jsou poměrně malé a nenápadné.
Stát přemýšlí dopředu Soukromá společnost většinou upřednostní rychlejší návratnost a zvolí elektrárnu na zemní plyn. Výstavba jaderných bloků v praxi znamená dlouhodobou návratnost a nárůst zadlužení, což se nemusí líbit ratingovým agenturám. A konkrétně ČEZ se bude muset po dobu výstavby smířit s nižším ziskem. Co tomu asi řeknou manažeři, až dostanou nižší odměny a méně akciových opcí?
Naopak zájmem státu je zajistit dostatek relativně levné elektřiny na delší období. Hnědé uhlí pomalu dochází a Česko jako vnitrozemský stát nemá příliš možnost dovážet velké objemy černého uhlí. Zbývá tedy atom.
Soběstačné Česko Závislost pouze na jednom palivu z pohledu energetické bezpečnosti státu přináší rizika. Ta lze snížit tím, že země nakombinuje v rozumném poměru jádro, uhlí, plyn a obnovitelné zdroje. Uhlí už má své nejlepší roky v energetice za sebou a po havárii ve Fukušimě evropské státy volají i po odklonu od jádra.
Jedinou alternativou v tomto desetiletí je zemní plyn. Jenže, pokud všechny státy začnou využívat zemní plyn ve velkém, naroste jeho cena. Navíc Evropa nemá dost vlastních zdrojů, což zvýší závislost na dovozu z Ruska či arabských zemí.
Brát ale jaderné elektrárny jako hlavní příspěvek k energetické bezpečnosti a nezávislosti země také není úplně seriózní. I jaderné palivo se musí dovážet, protože otevírání nových uranových dolů naráží v Česku na odpor.
Za favorita soutěže na dostavbu Temelína je podle zdrojů LN považován americký Westinghouse. Ten jaderné palivo vyrábí v USA, Británii a Švédsku. Komplikace mohou nastat, pokud například protijaderné Německo omezí či zakáže přepravu paliva přes své území.
Ekologové však pochybují, zda bude elektřina z nových jaderných bloků vůbec konkurenceschopná. „Při pohledu na stále rostoucí náklady atomových reaktorů a průběžný pokles investiční náročnosti obnovitelných zdrojů se může stát, že elektřina z nových bloků Temelína bude po roce 2025 v Evropě neprodejná,“ předpovídá expert Hnutí Duha na energetiku Martin Sedlák. Pochybnosti nemají pouze ekologové. Po tragických událostech v japonské jaderné elektrárně, ze které stále uniká radiace, zřejmě na nové atomové elektrárny nebude chtít jen tak někdo půjčit. „Pravděpodobnost, že nové bloky Temelína budou postaveny, odhaduji tak na 30 procent. Velké banky takové projekty asi nebudou ochotny financovat,“ říká Vladimír Štěpán z poradenské firmy ENA.
Nejsou lidé Během uplynulých 20 let se v Evropě i Severní Americe do výstavby nových jaderných elektráren téměř neinvestovalo. Není proto divu, že jaderný průmysl prošel těžkými časy oslabený, s redukovanými kapacitami a nedostatkem odborníků.
Česká vláda i ČEZ mohou snít o rozšíření Temelína. Ale nebudou scházet odborníci a kapacity dodavatelů? „Je to mnohem vážnější, než si lidé myslí,“ varuje vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška. „Český průmysl sice vyrobil 24 jaderných reaktorů, ale poslední v roce 1994. Za 17 let se mnohé změnilo. Velkou část kapacit jsme již ztratili. Experti, kteří stavěli Dukovany a Temelín, jsou dnes těsně před důchodem nebo v důchodu,“ dodává.
Nedostatek zkušených odborníků a kompetentních dodavatelů se projevil také při výstavbě nového bloku finské jaderné elektrárny v Olkiluotu. Termín dokončení se opozdil o tři roky a náklady na výstavbu vzrostly téměř dvojnásobně. Zpoždění nabírá také výstavba nového reaktoru ve francouzském Flamanville. Tato zkušenost může řadu dalších investorů do atomových elektráren odradit.
Dalším rizikem je také případné zpřísnění legislativy na úrovni Evropské unie. Podle Bartušky je zatím jen šest zemí z evropské sedmadvacítky radikálně proti jaderné energii. Jsou to země typu Rakouska, Řecka, Portugalska a Dánska, největší státy EU zatím v této skupině schází.
Postoj Německa se však rychle obrací proti jádru a další země ho mohou následovat. „Po Fukušimě vzrostlo riziko, že Evropská unie stanoví tak přísná kritéria bezpečnosti, že učiní jadernou energetiku ekonomicky nezajímavou a nenávratnou,“ říká Bartuška.
Bruselské nástrahy a překážky Vpraxi může přijít celá řada opatření – od přísnějšího licencování nových bloků až po navýšení odpovědnosti provozovatele elektrárny za případné škody. To odradí investory, kteří jsou citliví jen na pouhé spekulace o přísnější regulaci.
K podobnému vývoji došlo v posledních deseti letech v případě uhelných elektráren. Evropská unie nejprve zavedla systém povolenek k emisím oxidu uhličitého, zpřísnila také limity emisí prachu, oxidů síry a dusíku.
Nyní se objevují dokonce úvahy o povinném ukládání spalin z nově vybudovaných uhelných kotlů do podzemí. Není divu, že se do stavby nových uhelných elektráren nikomu nechce.
Jakkoli ve středu Evropy nehrozí extrémně silná zemětřesení ani desetimetrové vlny tsunami, proti plánům na výstavbu dalších jaderných bloků mohou působit i přírodní vlivy.
Napáchat řadu škod mohou povodně nebo sucho. ČEZ, který mimo Temelína zvažuje také výstavbu pátého bloku v jaderné elektrárně Dukovany, říká, že největší problém zde představuje nedostatek vody pro chlazení. Stejné potíže mohou nastat také v rozšířeném Temelíně. „Úbytek vody je problém. Připravujeme se na krizové scénáře, kdy bude nutné některé bloky vinou nedostatku vody odstavit. Bezpečnost elektrárny to však neovlivní, na dochlazení máme připravené nádrže,“ uvedl Petr Závodský ze skupiny ČEZ.
Nové typy jaderných reaktorů, o nichž se uvažuje při dostavbě jaderné elektrárny Temelín, budou vybaveny systémem, který dokáže chladit reaktor i při totální ztrátě dodávek proudu pro vlastní provoz. Jak dodává bývalý ředitel temelínské elektrárny František Hezoučký, systémy pasivní bezpečnosti mohou fungovat tak dlouho, než se podaří obnovit dodávky elektřiny.
Moderní reaktory jsou tedy připraveny čelit všem možným rizikům. Od běsnění přírodních živlů až po selhání personálu.
Ale budou umět čelit také protijaderném postojům veřejnosti v řadě evropských států, nedůvěře manažerů v návratnost investice a klesajícímu zájmu mladých lidí o náročné studium a zaměstnání v jaderném oboru?
***
Hlavní vývozci elektrické
energie v Evropě
(v roce 2010)
netto export elektřiny (mld. kWh)
podíl vývozu na výrobě v %
Francie 5,6 30,46
Německo 2,6 14,96
ČR 14,95 18,8
Španělsko 2,9 8,3
Loni se v Česku vyrobilo celkem 85,9 miliardy kilowatthodin elektřiny. Spotřeba elektřiny v Česku celkem 71 miliard kilowatthodin (Pozn.: Včetně ztrát a spotřeby elektráren)
Zdroj: Energetický regulační úřad
hnědé uhlí 50,21 %
jaderná energie 33,27%
černé uhlí 6,99 %
vodní energie 4,24 %
1,8 % biomasa
1,28 % zemní plyn
0,77 % sluneční energie
0,6 % bioplyn
0,42 % větrná energie
0,42 % ostatní zdroje
Mýty české energetiky
1 Dostavba Temelína zlevní elektřinu Nezlevní. Ceny elektřiny pro střední Evropu se vytvářejí na německém trhu. Na ten by mělo spuštění dvou nových reaktorů Jaderné elektrárny Temelín jen minimální vliv.
2 Jaderné elektrárny sníží naši závislost na dovozu Není to pravda. Zůstává zde závislost na dovozu palivových článků, jež vyrábí jen omezený okruh zemí (USA, Francie, Rusko, Japonsko). Problémy mohou nastat, pokud by protijaderná lobby prosadila zákaz převozu jaderného paliva například přes území Německa. Je však pravda, že je do Česka snazší dovézt řádově stovky tun jaderného paliva než desítky milionů tun černého uhlí.
3 Z jaderné energie lze vyrobit všechnu elektřinu Nevýhodou jaderných elektráren je obtížná regulace výkonu. Hodí se tudíž pro výrobu v základním pásmu, nikoli pro vykrývání nárůstu spotřeby v denní špičce. Příliš velký výkon jaderných elektráren by přivedl Česko do pozice Francie, která v noci a o víkendech vyváží levnější elektřinu a v době zvýšeného odběru je závislá na odběru dražší špičkové elektřiny z Německa.
4 Na rozšíření Temelína vydělá hlavně ČEZ Zřejmě ano, ale až ve vzdálené budoucnosti. Nové bloky v Temelíně mohou zahájit provoz mezi lety 2022 až 2025. Prvních zhruba 15 let spolknou velkou část příjmů za vyrobenou elektřinu výdaje na splácení úvěrů a dluhopisů. Zajímavé zisky budou nové temelínské bloky přinášet až někdy po roce 2040.
5 Jadernou energii lze snadno nahradit Opak je pravdou. Česko bude muset v následujících letech řešit, čím v případě zachování těžebních limitů nahradí značnou část uhelných elektráren a tepláren. Odstavení jaderných elektráren je proto v příštích deseti letech nereálné. I čeští ekologové ve své energetické strategii „Chytrá energie“ počítají s provozem stávajících bloků Temelína nejméně do roku 2045 a Dukovan do roku 2025. Jaderné elektrárny nemá v České republice kdo stavět. Experti, kteří budovali Dukovany a Temelín, jsou dnes těsně před důchodem nebo v důchodu.
Šance, že v Česku brzy vyrostou nové reaktory, se snižuje
V Evropě je Česko největším exportérem elektrické energie (přehled za členské země OECD, stav v roce 2010) (v %) podíl jádra na výrobě (mld. výroba v jaderných kWh) elektrárnách
Mexiko 2,3 %, 5,62
USA 19,4 % 810,09
Kanada 14,2 % 85,23
Korea 140,92 30,1 %
Japonsko 27,8 %
Největší dovozci elektrické energie v Evropě (v roce 2010)
Itálie 14,0 45,3
Finsko -10,5 12,01
Norsko -7,54 5,07
Řecko -6,06 10,7
Maďarsko -5,19 13,0
Lucembursko -4,06 47,3
netto import elektřiny (mld. kWh) podíl dovozu na spotřebě v %
Zdroj: Mezinárodní energetická agentura (IEA) – statistiky za rok 2010 / dopočet LN
Jaderné havárie ve světě září 1957 Kyštym (SSSR) Poblíž města Ozersk v závodě Majak vybuchla podzemní nádrž s vysoce radioaktivním odpadem. Radioaktivita zasáhla statisíce lidí. Havárie byla do roku 1989 utajována. březen 1979, Three Mile Island (Pensylvánie, USA) V nedostatečně odzkoušeném bloku elektrárny se roztavila část reaktoru. Příčinou byla závada na chladicím systému. Jeden člověk přišel o život.
duben 1986, Černobyl (SSSR/Ukrajina) Následkem navydařeného experimentu dochází v černobylské jaderné elektrárně k výbuchu reaktoru. Exploze je tak silná, že dokázala nadzvednout 1000 tun těžkou krycí desku. Podle Černobylského fóra z roku 2005, kde byli zastoupeni také experti OSN, zemřelo 4000 lidí a 600 tisíc jich bylo havárií zasaženo. září 1999, Tokaimura (Japonsko) Neodborný postup zaměstnanců v závodě na zpracování uranu pro jaderné elektrárny spouští neřízenou řetězovou reakci. Ozářeno bylo údajně přes 600 osob, dva pracovníci zemřeli. březen 2011, Fukušima (Japonsko) Japonsko zasáhlo ničivé zemětřesení a vlna tsunami. Poškozená je i jaderná elektrárna Fukušima, která má problémy s chladicím okruhem reaktorů. Elektrárnou následně otřásá několik výbuchů. Radioaktivita uniká do okolí, zasažené jsou potraviny jako mléko a špenát. Havárie v Jaslovských Bohunicích únor 1977, Jaslovské Bohunice (Československo) V tehdejší největší československé jaderné elektrárně došlo k závadě na palivových článcích. Odborníci se dosud přou, zda se radiace dostala mimo elektrárnu. O rok dříve, v lednu 1976, unikl do haly reaktoru oxid uhličitý. Dva pracovníci elektrárny zahynuli, když se snažili z haly uprchnout únikovými dveřmi. Ty ale byly na příkaz ředitele elektrárny uzamčené kvůli častým krádežím.
O autorovi| DAVID TRAMBA, redaktor LN
