Mravenec Lasius neglectus pochází z tureckých hor. Dneska se s ním můžeme střetnout už i ve Španělsku, Uzbekistánu, Německu či Polsku. Latinské jméno, které bychom mohli přeložit jako „mravenec opomíjený“, vybrali entomologové opravdu trefně. Věda se s tímto mravencem seznámila poprvé v roce 1990, když byl nachytán při ničení stromů poblíž Budapešti. Do té doby unikalo jeho impozantní tažení světem pozornosti odborníků.
Zatím se podařilo odhalit „opomíjeného mravence“ na více než stovce nových lokalit. Většina nálezů je stará jen pár let a došlo k nim až po roce 2000. Lasius neglectus se prosazuje především v městském prostředí, v zahradách a parcích, kde páchá obrovské škody. Vytlačuje původní druhy mravenců a hubí ostatní hmyz. Těžce devastuje stromoví, protože na jeho listech a pupenech chová ve velkém mšice, jejichž sladkými výkaly se pak živí.
Postup mravence Lasius neglectus se jen tak nezastaví. Ze své domoviny je zvyklý i na poměrně kruté zimy, a tak vědci předpokládají, že opomíjený mravenec pronikne až do Skandinávie. V jeho možnostech je obsazení rozsáhlých území od Skotska až po Japonsko.
Podobných mravenčích invazí se v minulosti odehrála celá řada. Argentinský mravenec Linepithema humile byl odhalen v USA v roce 1891. Dnes žije i v Evropě, Asii, Austrálii a v Jižní Africe. S odstupem jednoho století je možné studovat jen následky invaze argentinských mravenců. Detailní pohled na počáteční fázi invaze nového mravenčího druhu nabízí Lasius neglectus.
Opomíjenému mravenci vydatně napomáhá v šíření člověk. Genetické analýzy dokazují, že z Turecka bylo nechtěně zavlečeno do Evropy jen pár kolonií. Ty se však staly v následujících letech ohnisky dalšího šíření.
Invazi mravence popsal tým vedený Sylvií Cremerovou z Kodaňské university ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise BMC Biology. Další výsledky jejich výzkumů přinesl vědecký časopis PLoS ONE.
„Domníváme se, mravenec Lasius neglectus dosáhl mnohem většího rozšíření, než napovídají místa, kde byl zatím nalezen. Může už žít zcela nepozorovaně v mnoha zahradách,“ varuje před postupem mravenčího vetřelce Sylvia Cremerová. Ke zvláštnostem opomíjeného mravence patří skutečnost, že samečci a samičky nevylétají ke svatebním letům. Nebezpečný výlet, po kterém musí oplodněná samička zcela sama založit novou kolonii, si ušetří. Páří se uvnitř rodného mraveniště. Oplodněná samička pak obsadí prostor na okraji původní kolonie a pustí se s vervou do plození dalšího mravenčího pokolení. Vzniká tak obří superkolonie s mnoha královnami, které spolu udržují příměří. Stejný klid zbraní vládne i mezi dělnicemi a samečky zplozenými různými mravenčími královnami v jedné superkolonii. Potomci různých matek se od sebe po genetické stránce liší a nevylučují totožný identifikační pach.
To však není důvod k rozmíškám, protože obyvatelé mravenčích superkolonií přestali k identifikaci bližních využívat jemné pachové nuance a soustředí se na základní pachové identifikační znaky. Nárůst tolerance je zřejmě jedním z hlavních faktorů, který stojí v pozadí úspěšnosti mravence Lasius neglectus při obsazování nových území.
