ROZCESTNÍK
Kdo je morální instancí pro Německo? Tu otázku zadal k průzkumu časopis Der Spiegel a výsledek je zajímavý. Paušálně shrnuto, Němci si jako morálních autorit cení více politiků než intelektuálů. S převahou zvítězil exkancléř Helmut Schmidt (sociální demokrat liberálního střihu). Následují čerstvě bývalý prezident Horst Köhler (na jaře odstoupil pro nekorektní výroky k Afghánistánu), ministryně práce Ursula von der Leyen a kancléřka Angela Merkelová. Těsně za ní je ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg, jenž ve svých 38 letech potvrzuje pověst vycházející hvězdy, a následuje Joachim Gauck. Až za ním se umístil papež, těsně následován televizním moderátorem Güntherem Jauchem. První levicový intelektuál – Günter Grass – uzavírá až první desítku, v závěsu s Marcelem Reichem-Ranickým.
Spiegel píše, že pokles renomé intelektuálů v žebříčku morálních autorit působí frapantně. Lidé už je neznají ani nepostrádají. Zato bodoval 91letý bývalý kancléř: „Vše, zač byl Helmut Schmidt dříve nenáviděn, jeho arogance, rybí chlad a střízlivost, mu u další generace získává body. Naděje pro kancléřku?“ dodává Spiegel. Naděje pro Václava Klause, dodá český šťoural.
*** Německé kancléřce se věnuje i Wall Street Journal. Iain Martin začíná konkrétně: Existují země, kterým by se líbil deficit ve výši 3,5 % HDP. Velká Británie (11,5 %), Španělsko (9,4 %), Řecko (8,1 %) a Francie (7,8 %) o něm mohou jen snít. Ale v Německu je to podle čísel zveřejněných v úterý realita. Když se loni kancléřka Merkelová rozhodla pro krizové stimuly, činila tak s vědomím, že si to její země – na rozdíl od jiných – může dovolit, což americká i francouzská vláda považovaly za nebezpečné. Ale zdá se, že Merkelová je v silné pozici. Na podzim asi zkusí kontrolovat rozpočty EU, což bude cena za její souhlas s bailoutem Řecka. Ještě před pár měsíci, když CDU ztratila v důležitých zemských volbách, to vypadalo, že její domácí pozice oslabila. Ale teď, píše Martin, je pevně v řidičském sedadle. No, a kdo by o tom pochyboval, ať se podívá na ilustrační foto, ukazující – a teď přijde překvapení – Angelu Merkelovou na řidičském sedadle auta. *** Na plány Baracka Obamy se lepí smůla. Věznice v Guantánamu stále funguje, zdravotní reforma zadrhla v Kongresu a teď se stahují mračna i nad federálními penězi pro výzkum kmenových buněk. Peníze pro výzkum, který používá lidská embrya (byť taková, jež by byla beztak zničena), zarazil v roce 2001 George Bush a Obama jim loni uvolnil cestu. Jenže v pondělí federální soudce Royce Lamberth vyřkl verdikt NE. Federální financování takového výzkumu prý zapovídá už nález justice z roku 1996 (tedy z Clintonovy, nikoliv Bushovy éry). Národní ústav zdraví už zareagoval a zmrazil desítky žádostí o příslušné granty. Jak píší v editorialu New York Times, soudní zablokování federálních fondů přinese neblahé důsledky pro vývoj léků na cukrovku, Parkinsonovu chorobu i poranění míchy. Nařízení je sice jen dočasné, ale může přinést zásadní důsledek. Reaguje totiž na žalobu dvou vědců, kteří pracují s dospělými kmenovými buňkami, a dostane-li se celá věc do soudního procesu, podle Lambertha mají žalobci „silnou šanci na úspěch“. Tak to tedy je. Pic buňku do vazu.
*** Ždímejte více, zní titulek listu Chicago Tribune – a hádejte, čeho se týká. No přece Íránu a sankcí vůči němu, k nimž se připojuje i Rusko a Čína. Přichází odtamtud dost dobrých zpráv a jedna špatná. Začněme netradičně těmi dobrými. Íránu docházejí peníze na dovoz benzinu; z Íránu se stahuje stále více západních firem (naposled Toyota); Írán odtroubil plány stát se velkým vývozcem zkapalněného zemního plynu, zřejmě kvůli nedostupné západní technologii; Írán ztrácí cizí investice do těžby ropy. A teď ta špatná zpráva: Ekonomické obtíže nevedly k zastavení jaderného programu. Důvod? Hlavně v Rusku a Číně. Peking hlasoval pro sankce, ale stále Teheránu prodává benzin. Moskva hlasovala pro sankce, ale zároveň oznámila, že do reaktoru elektrárny v Búšehru začne navážet jaderné palivo.
*** Deník FAZ přináší rozhovor s fotografkou Loredanou Nemesovou, jež v Berlíně vystavuje snímky z jakéhosi paralelního vesmíru. Je to vesmír tureckých kaváren v metropoli Německa. Jak říká sama Nemesová, „ty kavárny nejsou papírově označeny jako mužské, ale navštěvují je výhradně muži“. Život v nich snímala zvenčí, skrze okna, takže výsledný dojem působí akvarijně. Připomíná to, co Nemesová jako dítě zažila v Íránu, kde její otec pracovně působil: „Bylo tam hodně radosti, ale i mně neznámé dělení podle pohlaví. Byla jsem zvyklá hrát si s chlapci i děvčaty a náhle jsem musela dřepět jen s ženami, zatímco můj otec vedl důležité řeči s muži.“ Škoda, že tu věru zásadní otázku jí novináři z FAZ nepoložili: Lze fandit feminismu i muslimskému přistěhovalectví zároveň?
***
Na Obamovy plány se lepí smůla. Věznice v Guantánamu stále funguje, zdravotní reforma se zadrhla v Kongresu a teď se stahují mračna i nad federálními penězi pro výzkum kmenových buněk.
