Objev pohřebiště v poušti poskytuje unikátní pohled do doby, kdy byla Sahara plná života.
Ještě se podíváme na támhleto místo na obzoru a pak se vrátíme,“ sliboval americký paleontolog Paul Sereno svým kolegům zdeptaným vedrem nigerské pouště Ténéré. U vytčeného cíle výprava objevila množství lidských kostí, podle tmavé barvy velmi starých. Ale protože Serenova expedice pátrala po fosiliích dinosaurů, a ne lidí, vědci místo zvané Gobero jen zběžně ohledali a odjeli.
Vzpomínka na lidské kostry uprostřed pouště ale nedopřávala Serenovi klid. Dnes je Ténéré jedním z nejnehostinnějších míst na Zemi. Před deseti tisíciletími se však Sahara zelenala a kypěla životem. Byli tu i lidé, ale víme o nich málo. Většina objevených sídel byla obydlena krátce. Goberské hroby však prozrazovaly, že tu lidé žili delší dobu.
Sereno proto začal shánět peníze. Nakonec se s podporou National Geographic Society do Ténéré vrátil. Záhy se ukázalo, že měl šťastnou ruku. Vědci vykopali z písku hroby zhruba 200 lidí, kteří tu s přestávkami žili víc než 4000 let. Z pohřebiště čtou dávnou historii.
Zhruba před 10 000 roků přišel k jezerům ležícím na místě dnešních dun národ, který se živil sběrem rostlin, rybolovem a lovem velké zvěře v savaně. Nedostatkem tito lidé zjevně netrpěli. Svědčí o tom jejich bezmála dvoumetrové postavy. Lovci odešli před 8000 lety, kdy změna klimatu jezera vysušila.
O tisíc let později se na Saharu opět snesly deště, v Goberu se obnovila jezera a lidé se vrátili. Tentokrát to byli lovecko-pastevecké kmeny. Šlo o lidi drobných postav, které živil lov zvěře, sběr planých rostlin a chov dobytka. I oni nakonec ustoupili náporu sucha a postupující poušti. Svá sídla opustili před 4500 lety. Od té doby má nad Goberem nadvládu Ténéré.
Kruté pouštní podmínky přispěly k zachování hrobů, ale také komplikovaly výzkumné práce. Řadu analýz nebylo možné provést na místě. Vědci proto zpevnili písek v hrobu a vytvořili kolem něj sádrovou „slupku“. Pak vyzvedli celý hrob a převezli jej do laboratoře.
Především hroby z mladší periody osídlení obsahovaly celou řadu nejrůznějších předmětů, např. keramické nádoby, hroty zbraní, ozdoby z nejrůznějších minerálů, zvířecích kostí a nebo velkých hroších zubů.
První zpráva o pětiletém výzkumu pohřebiště v Goberu zveřejnil Serenův tým v časopise PLoS ONE.
***
Hroby ze zelené
Sahary Na více než dvě stě hrobů narazil tým amerických archeologů v jižní části Sahary. Nečekaně vysoký počet kosterních pozůstatků dokazuje, že dnes nehostinná oblast před 10 000 lety kypěla životem.
Nalezené kosterní pozůstatky patří zástupcům dvou kultur, jež od sebe dělí několik tisíciletí. Lebka vlevo je starší (asi 9500 let) a patřila muži z etnika vyznačujícího se vyšší postavou. Druhá lebka je stará 5800 let. Lidé, kteří tehdy v lokalitě žili, byli podstatně menší a útlejší postavy.
Rybářské náčiní staré 9000 let. Kromě háčku se v Goberu našla i harpuna. Lidé ze starší kultury si pomocí těchto nástrojů obstarávali potravu z nedalekého jezera.
Archeologové odkrývají hrob ženy objímající dvě děti. Příčina jejich smrti není zřejmá. Vysoká koncentrace částeček pylu pod kostmi svědčí o tom, že těla byla položena na květy.
Lokalita, kde tým vedený Paulem Serenem odkryl stovky Gobero pravěkých hrobů, byla po většinu A F R I K A z posledních 70 000 let součástí pouště táhnoucí se celou střední Afrikou. Zhruba před 12 000 roky se změnilo proudění větrů a voda z monzunových dešťů proměnila jižní část Sahary v zelení pokrytou krajinu.
Před 4500 lety se klima opět změnilo. Deště zmizely a okolí i s hroby znovu pohltila poušť.
