Pokud soukromá firma v nějakém projektu prodělá, hledá příčiny, případně viníky, a podobné je to i s rodinnými rozpočty. Přestože nám ministr financí opakovaně vypráví o podobnosti rodinné a státní kasy, kauzy jako mistrovství světa v Liberci 2009 nás přesvědčují o opaku.
Zpráva zpracovaná pro ministerstvo školství je psaná s maximálním pochopením pro celý problematický projekt, a přesto je plná formulací jako: Neexistovala studie nákladů, město Liberec nepostupovalo podle zákona, když rozdělovalo zakázky, město proplatilo třicet vlajkosláv, ale obdrželo jen tři atd. Třeba i nevinná větička: „Významnou měrou se na příjmech projevil i propad v oblasti prodeje lístků...“ odhaluje rozhodnutí někoho z pořadatelů. Přeloženo do češtiny to znamená, že kdosi rozdal lístky libereckým školám za účelem rekordní návštěvnosti.
Stejně tak za každou fakturou a zfixlovaným výběrovým řízením je konkrétní člověk - úředník. Divíte se, že nikdo nebyl potrestán, když vládním zmocněncem mistrovství byl například kakaový Michal Kraus?
Pokud někteří milovníci lyžování uspořádali ve spolupráci s liknavými úředníky, hrstkou protřelých manažerů a bezskrupulózních politiků mistrovství světa ve fakturování, pak úředníci ministerstva školství předvádějí olympiádu alibismu.
