Poslední hodiny třicetileté Mubarakovy vlády zrekonstruovala agentura AP, která hovořila se zasvěcenými lidmi z nejvyšších pater egyptského vedení.
Že prezident odstoupí již ve čtvrtek, prý skutečně očekávala i armáda. Jenže Mubarakovi věrní a rodina v čele se synem Gamálem jej utvrzovali, že by z vřavy ještě mohl „vybruslit“. Dny předtím mu úmyslně zkreslovali a zlehčovali situaci. A proto se televizní projev, který Egypt očekával s nadějemi, změnil v paličatou snahu udržet se u moci za každou cenu.
Právě armáda se začala znepokojovat již krátce po začátku protestů. A přesvědčila Mubaraka, aby poprvé od roku 1981, kdy nastoupil do úřadu, jmenoval viceprezidenta republiky, Umara Sulajmána. Ten měl vyjednávat s opozicí, ale selhal.
Pokračování na straně 8
Dokončení ze strany 1
Několik zasvěcených zdrojů, které citovala AP, líčí Mubaraka coby neschopného - nebo neochotného -pochopit, že nic menšího než jeho okamžitý odchod nezachrání zemi před chaosem způsobeným protesty, které vypukly 25. ledna.
Jeden vysoký vládní činitel například uvedl, že Mubarak neměl politický aparát, který by mu mohl dát rozumnou radu ohledně toho, co se v jeho zemi děje. „Nedohlédl za to, co mu říkal Gamál, a proto byl politicky izolovaný,“ řekl. „Každý další Mubarakův krok byl příliš malý a přišel příliš pozdě.“
Vůdci protestů dali jasně najevo, že nebudou vyjednávat, dokud Mubarak neodstoupí, a neobměkčilo je ani Mubarakovo prohlášení, že nebude kandidovat v příštích volbách plánovaných na letošní září, že zavede reformy zmírňující bídu, že zruší represivní zákony a učiní Egypt demokratičtějším.
Do čtvrtka prakticky všichni, včetně egyptské armády, očekávali Mubarakovu rezignaci. Husam Badráví, skalní straník a čerstvě jmenovaný generální tajemník Mubarakovy Národní demokratické strany (NDP), se s prezidentem ve čtvrtek sešel a poté řekl novinářům, že očekává, že egyptský vůdce „vyplní požadavky lidu“ - rozuměj odstoupí - ještě tentýž den. Když to Mubarak neudělal, Badráví na protest rezignoval.
Mezitím se sešel hlavní výkonný orgán armády, Nejvyšší rada ozbrojených sil, ovšem bez svého šéfa, vrchního velitele ozbrojených sil Mubaraka, a vydal prohlášení uznávající „legitimní práva protestujících“. Toto prohlášení rada nazvala Komuniké č. 1, což v jazyce arabského světa naznačuje, že se odehrává státní převrat.
Zasvěcení tvrdí, že Mubarakovo čtvrteční televizní prohlášení k národu mělo být opravdu rezignací. Místo toho ale prezident učinil poslední zoufalý pokus zůstat v úřadě, k čemuž ho povzbuzovala hlavně jeho rodina, jež byla terčem dlouhodobě kolujících zvěstí o korupci, zneužívání moci a hromadění bohatství.
Podle jednoho z informovaných zdrojů Gamál, prezidentův syn a bankéř přeměněný na politika, otcovu řeč několikrát přepsal. Sám byl přítomen v televizním studiu, odkud ji Mubarak četl, stejně jako ministr informací Anás Fikkí. Na projevu bylo jasně znát, že byl napsán ve spěchu.
Informované zdroje se rozcházejí v názoru na to, zda byl Mubarakův projev připraven se souhlasem armády, nebo zda to byl jen jeho poslední pokus získat zpět kontrolu nad tím, co se děje v ulicích. Ale i kdyby trpělivost armády nebyla jeho projevem vyčerpána, došla jí ve chvíli, kdy se protesty ještě zintenzivnily. V pátek armáda dovolila protestujícím sejít se před prezidentským palácem na předměstí Káhiry, ale v té době už Mubarak a jeho nejbližší prchli do jiného paláce v letovisku Šarm aš-Šajch na pobřeží Rudého moře, vzdáleném od Káhiry 400 kilometrů. Vojáci nechali lidi oblehnout i budovu televize a rozhlasu. Do časného odpoledne byly miliony lidí v ulicích Káhiry, Alexandrie i dalších velkých měst. Dav před prezidentským palácem rychle sílil. Od brány ho dělilo jen pár metrů a čtyři armádní tanky.
Sulajmán, Mubarakův dlouholetý stoupenec a bývalý šéf rozvědky, oznámil, že prezident odstupuje. Dvěma větami jeho prohlášení, jehož odvysílání v egyptské státní televizi trvalo 49 vteřin, se dějiny Egypta změnily. Navždy.
***
Vojáci převzali moc Egyptská nejvyšší vojenská rada, která se chopila moci po Mubarakově páteční demisi, včera pozastavila platnost ústavy a rozpustila parlament.
„Nedohlédl za to, co mu říkal syn Gamál, a proto byl politicky izolovaný, Každý další Mubarakův krok byl příliš malý a přišel příliš pozdě.“
