Jakeše do koše, skandovali jsme v listopadu 1989, a když generální tajemník odstoupil, věděli jsme, že „samet“ má vyhráno. Prezident Husák ale neodstoupil, neboť musel jmenovat demokratickou vládu. Ne, takhle hladce to s egyptskou revolucí nepůjde. Mubarakovo odstoupení by Egypťané přivítali jako my to Jakešovo, ale kdo, kdy a jakou demokratickou vládu jednou jmenuje, o tom nemá nikdo ani páru. V Káhiře není žádný balkon Melantrichu, na kterém by se prezentovaly budoucí elity země z řad dosavadní opozice.
Podaří-li se i v Egyptě hladké předání moci, bude to zásluhou armády. Jen díky ní snad nenastane situace, které jsme říkali „moc ležela na ulici, stačilo ji jen sebrat“. Kdo by ji sebral v Egyptě? To právě nikdo neví a i ti nejzarytější západní revolucionáři se teď modlí, aby to nebyli islamisté.
Víme jen jedno. Nezbadatelný ráz předávání moci v Egyptě dává špatné vysvědčení Západu, hlavně Americe. Před rokem prezident Obama ořízl rozpočet na podporu demokracie v Egyptě na polovinu, jen aby si pěstoval spojence Mubaraka proti Íránu. Teď ho hází přes palubu bez mrknutí oka. Mubaraka do koše.
