Kanál La Manche, to musí být strašná spousta vody. Mně se v té souvislosti pokaždé vybaví záplavy a povodně. To mě vede ve vzpomínkách až do roku 1965, kdy byla obrovská povodeň na jižním Slovensku. Dunaj tam protrhl hráz a vylil se do kraje. Dřív, než se vylil, nás na vojně ve Vyškově nechali nastoupit s plnou polní a velitel řečnil o plnění bojového úkolu. O vodě ani slovo. Nasedli jsme večer na takzvané vejtřasky, nákladní auta Praga V3S, a jeli nocí. Když jsme se ráno na korbě probudili, zírali jsme na ceduli u silnice, která směřovala zpět – Bratislava 123 km. Obec Čalovo, to byla cílová stanice. Když jste si chtěli něco koupit, bez znalosti maďarštiny to šlo bídně. Teprve tam nám oznámili, že voda Dunaje sahá až po okraj bezpečnostní hráze a my budeme obkládat pronikající praménky pytli s pískem, aby voda nepodemílala hráz.
To nám vydrželo tři dny. Pak se hráz asi na sto padesáti metrech délky začala nadýmat a voda vtrhla do vnitrozemí. Evakuovali jsme obyvatele, kterým jsme nerozuměli ani slovo. S kamarádem, skokanem o tyči, jsme vzali ženijní ponton, a aniž jsme s ním uměli plout, zajeli jsme k polozatopenému prasečáku, abychom zachránili prasata, která se ještě neutopila. Když jsme měli ponton plný prasat, chtěli jsme zajet k pevnině, jenže voda nás začala unášet někam do Maďarska. Naštěstí se nás po chvíli zmocnil jiný proud a šťastně jsme přistáli. Na předlouhé hrázi jsme potom přežívali asi měsíc a vzniklou trhlinu zasypávali. Jaká to byla zkušenost? Bylo mi dvacet a vzpomínám na to jako na dobrodružné prázdniny. Vzpomínky jsou velmi milosrdné. Jenom po návratu do Vyškova o nějaké povodni nikdo nic nevěděl, tak to měli komunisté pořešené.
O autorovi| Richard Tesařík hudebník a herec
