Sobota 4. května 2024, svátek má Květoslav
130 let

Lidovky.cz

Multimedia, Nero a freewaroví sokové

Česko

Kopírování, zpracování, přehrávání. Nero si poradí se vším. Freewarová konkurence ale vypalovací balík někde překonává.

Univerzální konverze

Nero 8 v. SUPER 20007 Při konverzi filmů je důležité, jaký se kodér použije. Časy se mění: MPEG-2 a MP3 jsou minulostí. Dnes letí H.264 pro nejlepší obraz a AAC pro špičkový zvuk. Nero drží krok s komerční konkurencí, ale ne s open-source scénou. Projekt FFmpeg (http://ffmpeg.mplayerhq. hu) posbírá vaše kodeky a integruje je do nejrůznějších konverzních programů. K tomu přichází kodér X264: jeho kvalita je srovnatelná s kodekem H.264 použitým v Neru, ale oproti placenému kodeku je mnohem rychlejší.

Freewarové nástroje s profesionálními funkcemi, jako je třeba meGUI (http://sourceforge.net/projects/megui), Nero s přehledem překonávají, nejsou však vhodné pro nezkušené uživatele. Oproti tomu oblíbený program pro univerzální konverzi SUPER 2007 je uživatelsky snadno pochopitelný a má přednastavené profily pro běžné produkty, jako je iPod, Nintendo DS nebo PlayStation 3. Pro srovnání: Nero se zmohlo jen na profily pro iPod. Co se týče zpracování audia, boduje SUPER především díky jednoduchému ovládání. Stačí vybranou písničku přetáhnout do programu, zvolit požadovaný formát a je hotovo. Nero má však přece jen lepší kodeky. SUPER podporuje jen běžné kodeky MP3 a AAC, zatímco Nero má ve své nabídce také propracovanější kodek MP3Pro a podporuje i HE-AAC. Ten nabízí kvalitní zvuk již při bitrate mezi 48 a 64 kb/s.

Freeware boduje: Nero má sice lepší audiokodér, při zpracování videa má však freeware navrch mnohem více.

Přehrát vše

Nero v. Media Player Classic, ffdshow Přehrávač integrovaný do Nera, Showtime, byl dříve známý jako velký požírač systémových prostředků. Současná verze však podporuje vícejádrové procesory a přehrává HD filmy. Jen ve spotřebě RAM je na tom ještě stále dvakrát hůře než Media Player Classic (MPC).

Jednoznačně lepší volbou než Nero je použít MPC v kombinaci se sbírkou kodeků ffdshow. Navíc konfigurace ffdshow je v MPC velmi snadná. Stačí zvolit View / Options / External Filters. Díky ffdshow přehraje MPC každý myslitelný hudební či video formát, navíc lze velmi podrobně ovlivňovat kvalitu výsledného videa. Pokud je obraz rozmazaný, je možné jej doostřit. Vyskytujíli se v něm artefakty, stačí aplikovat „deblocking“ filtr. Skuteční profesionálové dokonce vytvářejí skripty pro Avisynth (jako je například LimitedSharpen; http://avisynth. org/mediawiki/LimitedSharpen), díky nimž lze dosáhnout vůbec nejlepší kvality reprodukce.

Kromě toho umí MPC vyřešit problémy při přehrávání, když jsou v systému dva kodeky se stejnou prioritou použití. V External Filters je totiž možné jeden zablokovat, takže již nebude docházet ke kolizím. Vypadá to, že Nero Showtime nemá příliš co nabídnout.

V jednom speciálním případě je však lepší: televizní vysílání je šířeno v polovičních snímcích stejně jako některé DVD disky koupené v USA. Deinterlacingový filtr v Nero Showtime se stará o to, aby byl z půlsnímků zase vytvořen celistvý obraz. A umí to skutečně výborně. Odstranit řádkování umí lépe snad už jen freewarový VLC (www.videolan. org).

Freeware boduje: Kombinace MPC a ffdshow garantuje výbornou kvalitu obrazu. Nero Showtime sice vypadá lépe, umí toho ale méně.

Zpracování videa

Nero v. VideoSpin, DVD Styler Nero Vision je velmi dobrým programem pro zpracování videa. Najít freeware, které se s ním může srovnávat, není snadné. VideoSpin je postaven na stejné technologii jako známý komerční program Pinnacle Studio 11, oproti tomuto otesánkovi však shodil na váze. Licencovaný kodek MPEG-2 je možné používat jen 15 dní, chová se tedy jako trial. DVD authoring sice zvládá, ale jen jeho začátek - import filmu z videokamery. To všechno umí i Nero Vision a většinou lépe.

Ani v práci s časovou osou a filtry nechytne VideoSpin za srdce. Veškeré funkce jsou orientovány na amatérské filmaře, kteří pracují s materiálem DV-AVI, nikoliv na video ve vysokém rozlišení. Ani v této části tedy není Vision poražen. VideoSpin má navrch v ovládání, které je jednodušší než u Visionu. Pokud chcete hotový film přenést na DVD, VideoSpin vám nevyhoví. K tomu je třeba použít MPEG kodér, jako je například SUPER 2007. Navíc je třeba použít poté ještě DVD Styler, který se postará o dokončení DVD authoringu. DVD Styler nenabízí v porovnání s Visionem tolik šablon, jednoduchá DVD ale vytvoří rychleji. Umí sice vytvářet i složité navigační struktury, toho však využijí jen profesionálové.

Nero boduje: Zpracování videa, to není oblast, kde by freeware exceloval. Kdo chce vytvořit DVD Video, musí používat více programů a výsledek nebude lepší než v případě Visionu. U něj je vše rychle po ruce a výsledek vypadá lépe.

Zpracování hudby

Nero v. Exact Audio Copy, WavePad Ripování hudebních CD je pro řadu programů jen jakousi přídavnou funkcí. Stejně je tomu v případě Nera. Jenže pro Exact Audio Copy (EAC) je ripování disků uměním. Díky pokročilým filtrům vytvoří čistou hudbu i z velmi poškrábaného disku. Má to samozřejmě jednu nevýhodu: ripování pak trvá velmi dlouho. Také konfigurace - od analýzy čtecí jednotky až po konfiguraci externích kodérů - je mnohem komplikovanější než v Neru.

Ke zpracování hudby nabízí open-source scéna nástroj Audacity (http://audacity.sourceforge.net), mocný, ale nekomplikovaný editor. Pro každodenní použití se hodí i freewarová odlehčená verze komerčního programu WavePad. Jeho funkce jsou srovnatelné s nástrojem Nero WaveEditor. Oba programy nabízejí srovnatelný počet filtrů a jsou rozšiřitelné pomocí VST plug-inů.

Nero nabídne více automatických funkcí, jako je například analýza a odstranění šumu. Co lze ve WaveEditoru udělat pomocí pár kliknutí myší, na to musíte mít ve WavePadu patřičné zkušenosti se zpracováním zvuku.

Nero boduje: Oba freewarové programy nabízejí podobné funkce, Nero však ještě přidává velmi komfortní ovládání.

Celkové skóre je vyrovnané. To ukazuje, že Nero je skutečně vydařený multimediální balík. Na druhou stranu se potvrzuje, že kvalitní freeware dokáže držet krok i s komerčními produkty.

Test byl redakčně krácen, jeho úplnou verzi najdete v čísle 3/2008 časopisu Chip.

Autor: