Vhodnou četbou těchto dní se jeví klasický román Kingsleyho Amise Egyptologové. Sice to moc o Egyptu není, ale je to legrace a ta je taky důležitá. * Podle zpráv z dolního Nilu přišly v káhirském muzeu o hlavu dvě mumie, které dav zaměnil za prezidentský pár. Tyto mumie však patřily pozemským tělům Hopsemhotepa a Amenomenotepa, dvěma eunuchům sloužícím na faře faraona Šeptemhotepa XVI. Tato nerozlučná dvojice vynalezla egyptské cigarety Camel, jejichž vajgly egyptologové objevili v jejich hrobce. Má se za to, že poprvé nasypali do papyrusu nikoli velbloudí trus, jak bylo předtím zvykem, nýbrž zkusili tam dát uschlý al-tabac. Za to byli oba vzati do nebe, kde mohou věčně hulit camelky, aniž se jim něco stane, protože jim plíce, podobně jako Prometheovi játra, pořád dorůstají. Tohle ale ve zprávách nebylo. * Ještě jednou Egypt: podobně jako kdysi Pavel Tigrid za Václava Havla, tak se tu přimlouváme, aby se příštím egyptským prezidentem stal herec Omar Sharif. Je sympatický, hrál kapitána Nema a umí bridž. Vypadal vždycky mnohem lépe než Mubarak i než většina jiných státníků. * Zdravotní sestry se nabídly, že vezmou část agendy za odcházející lékaře. V čele iniciativy je sestra Ina, sloužící (uf, málem jsme napsali něco jiného...) v okresní nemocnici na kraji města. Sestra Ina se přiznala, že stejně většinu operací, včetně totální endoprotézy, dělala za věčně opilého doktora Štrosmajera ona. Dále sdělila, že Štrosmajer při operacích, pokud u nich tedy byl, kouřil a klepal popel do pacientů. Sestru Inu podpořil doktor Cvach, který od začátku iniciativu protestujících lékařů odmítal a vyhlásil svoji vlastní s názvem: Kam bych chodil? Doktor Blažej je toho času ve vězení (viz Hřebejkův film Nevinnost, jenž je o něm). A co primář Sova? Ten s hospodyní Emou moudře vyčkává, jak se věci vyvinou. Ema ovšem už nežije, ale protože darovala tělo na výzkum, má ji primář Sova naloženou ve formaldehydu, takže se s ní může každý večer radit. * Smutná zpráva: na Konopišti umřel ve středu medvěd Kazimír. Nekrolog by měl správně psát Jan Rejžek, ale je to antropocentrista, i když jednou už napsal nekrolog na nějakou rybu, ale to jen proto, že hrála ve filmu. Tak tedy Kazimírův rod pocházel z Himálaje, ale on už se narodil v Čechách, takže měl české občanství. Plným jménem se jmenoval Kazimír Medvěd Ušatý a byl bez vyznání, i když v mládí byl medem „pokřtěn“ v církvi reformovaných ursusistů. Byl již delší dobu vdovcem, neboť jeho manželka, medvědice Máša Ušatá, zemřela na následky pádu z kola, když se předváděla před turisty. Osamělý život si pak Kazimír krátil četbou postmoderní knihy Jiřího Kratochvila Medvědí román, který se snažil pochopit a dočíst do konce, v čemž by byl první. Zda se mu to podařilo, se česká literární věda už nedozví. Čest medvědí památce. * Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg propustil 333 zaměstnanců. Číslo bylo zvoleno promyšleně, aby se mohl kníže Karel pocvičit ve výslovnosti. Tak jako mnoho dalších význačných Čechů je i kníže postižen vadou zvanou rotacismus bohemicus, což spočívá v neschopnosti správně vyslovit hlásku „ř“, jež je spolu s mlasky afrických Křováků považována za nejpodivnější lidskými mluvidly vytvořitelný zvuk. Provádí se tak, že se rozkmitá jazyk, jenž se přitom tře o horní zuby, přičemž je tento pohyb zaléván decilitry slin, což společně vytvoří kýžený zvuk. Kníže od dětství bojuje s anatomickou nepřízní, jež mu nedovoluje vydat plnohodnotné „ř“, pravý královský zvuk české výjimečnosti. * Na závěr noční můra: Jana Bobošíková, mnohonásobná nositelka Řádu žluklé jitrnice za všeobecnou příšernost, se nakonec, s pomocí hradních piklů, stane prezidentkou této země. S tímto děsem se probouzí ubohý sepisovatel sloupku v těchto dnech. Zbrocen potem, čímsi i vzrušen, jako upírem nočním vysátý drmolí do ranního šera: Apage, satano!
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS redaktor LN
