Svět, tedy alespoň život na Zemi, je opředen pravidly. Někdy lepšími, jindy horšími. Nechme stranou pravidla vyšší, na kterých je založen celý běh života na Zemi. To jsou ta, která se někteří dobrodějové neustále snaží narušit vynalézáním staronových „ismů“, případně pokusy, jak očurat a narušit ten princip a zachránit tak lidstvo před ním samým, aby se vždy se zlou potázali. Všimněme si pravidel obecných, okolo kterých vznikají různá nedorozumění a lidové fámy. Taková pravidla společenského chování, která jsou poměrně málo dodržována a různě se mění. Mám na mysli třeba názor na to, jak se chodí po schodech s dámou.
Většina lidí vám řekne, že muž jde nahoru za dámou a dolů taky, byť někteří namítnou, že před dámou. Prý proto, aby muž dámu zachytil, kdyby na schodech klopýtla. To je však velká konina hned z několika důvodů. Když někdo klopýtne na schodech při chůzi směrem dolů, padá na záda, ostatně to dokládá i způsob úrazů a úmrtí na schodech. Při chůzi nahoru padá člověk většinou po čenichu. Možná opilci padají jinak, z toho ale dámy nepodezřívám. Takže – muž vždy chodí před dámou. Důvod? Prostý, aby ji zezadu neočumoval... Mimochodem, už se taky těším, až vstoupí v platnost Lisabonská smlouva a někdo hned podá návrh, aby se Britům zatrhla jízda vlevo a počítání v mílích a librách. Co to je za extrabuřty, nějaké pravidlo levé ruky. Škoda , že Lisabonská smlouva nedosáhne na USA, těm bych zatrhnul i toho Fahrenheita, stopy a palce, protože kdo se v tom má k čertu vyznat, že.
O autorovi| Richard Tesařík hudebník a herec
