Málokterý umělec za svůj život zažil tak strmý pád jako Rudolf Antonín Dvorský, zpěvák, swingový kapelník a příležitostný herec. Podle StB to byl „prodejce buržoazního opia“.
Elegantní muž s elegantním jménem R. A. Dvorský byl jedním ze symbolů masarykovské první republiky a jednou z největších tehdejších kulturních celebrit. Po komunistickém převratu byl bez ohledu na to připraven nejprve o svou nakladatelskou práci a posléze i o svobodu.
Narodil se v březnu 1899 jako Rudolf Antonín ve Dvoře Králové nad Labem – umělecké jméno Dvorský mu bylo od roku 1925 povoleno používat i oficiálně. Ve dvaceti letech odešel do Prahy, kde vystupoval v populárních kabaretech, například i v Červené sedmě. Nejprve roku 1924 založil vlastní hudební kvarteto The Melody Makers, o čtyři roky později jej však přetvořil na velký taneční orchestr vystupující pod názvem R. A. Dvorský a jeho Melody Boys. V repertoáru měli vedle tradičních tanečních písní i stále oblíbenější jazzové skladby. Kromě orchestru řídil RAD též vlastní hudební nakladatelství, které vydávalo taneční a jazzové sklady, včetně písní V+W.
Na sklonku 30. let jeho kariéra vrcholí – orchestr získává angažmá v Lucerně a na barrandovských terasách, jeho tvář láká i filmaře. Vystupuje v desítkách epizodních rolí, povětšinou jako kapelník či dirigent svého vlastního orchestru, v roce 1937 pak ztvárňuje po boku Hany Vítové hlavní roli ve filmu Karla Špeliny Krb bez ohně.
Na jaře 1940 vytvořil z tehdejších špiček české taneční hudby velký swingový orchestr, který s ohromným úspěchem vystupoval v protektorátních městech. V roce 1944 se však během koncertu pro nuceně nasazené dělníky v nevytopené tovární hale nachladil a posléze onemocněl tuberkulózou.
V dubnu 1945 svůj orchestr oficiálně rozpustil. Po rekonvalescenci se věnoval svému vydavatelství – v roce 1947 se mu podařilo navázat spolupráci s americkým nakladatelem, který měl zájem zprostředkovávat skladby českých jazzových hudebníků americkému publiku. „Teď konečně zbohatneme,“ řekl Dvorský po uzavření smlouvy s nakladatelstvím Mills Music.
Realita byla však jiná – o pár měsíců později skončil na puškách komunistických Lidových milicí „nylonový věk“ a z jazzové hudby se stal v lidově demokratickém Československu nežádoucí artikl. Dvorského však ještě předtím postihla silná osobní tragédie – v listopadu 1947 zemřel ve věku 25 let jediný syn Mirek, žák Václava Talicha, který právě zahájil slibnou kariéru mladého dirigenta. Dvorský upadl do letargie a poté, co mu znárodnili jeho hudebního vydavatelství, nastoupil jako hudební redaktor do nakladatelství Orbis.
Rozčilující elegance Přestože po únoru nevyvíjel žádnou politickou aktivitu, byl pro nový režim pro své sepětí se „zlatými časy“ první republiky a „imperialistickým jazzem“ těžko přijatelný. Státní bezpečnost pro lidi jeho typu používala příznačné označení – „bývalí lidé“. Jeden z Dvorského kolegů se v kádrovém posudku rozčiloval nad jeho „provokativní elegancí“ a neváhal jej označit za „prodejce buržoazního opia“. Nelze se tudíž divit, že Dvorský i přes své zdravotní obtíže uvažoval o odchodu do exilu. Žádost o oficiální vystěhování mu byla zamítnuta, a tak mu nezbývala jiná cesta nežli útěk.
Prostřednictvím svého přítele Pavla Johna, radiotelegrafisty Československých aerolinií, se seznámil s několika lidmi, kteří v létě 1950 plánovali letadlem, jež mělo být uneseno během zkušebního letu, uprchnout na Západ . Do uneseného stroje měli nastoupit na louce poblíž Brandýsa nad Labem. Plán se však nezdařil – Dvorský s dalšími lidmi čekali na inkriminovaném místě zbytečně, neboť piloti sice letadlo unesli, ale z obavy z prozrazení odletěli rovnou na Západ sami, aniž by přibrali další pasažéry.
Hlavním organizátorem útěku byl generál Vilém Stanovský, bývalý legionář a vězeň nacistických koncentračních táborů, který počátkem padesátých let pracoval jako úředník na ministerstvu dopravy. Jako „reakční důstojník“ byl již před únorem 1948 v hledáčku komunistických bezpečnostních orgánů. Když se dozvěděly o jeho snaze o odchod do exilu, nastrčily mu na jaře 1952 provokatéra, důstojníka StB. Stanovský mu uvěřil a při pokusu o útěk do západního Německa byl v říjnu 1952 zatčen. Během vyšetřování vyšly najevo i skutečnosti ohledně plánovaného útěku z léta 1950 – a do spisů tajné policie se tak dostal i někdejší „král české taneční hudby“.
V plánech „zrádné emigrace“ Příslušníci StB Dvorského sledovali a vyfotografovali v „kompromitující“ situaci, jak se vede za ruku s Annou Johnovou, manželkou svého přítele. S tou se Dvorský po návratu z kriminálu oženil. Když byl v září 1953 zatčen, měla již StB celý případ podrobně zdokumentovaný a již o několik měsíců později stanul před soudem. Dvorský se hájil tím, že chtěl na Západě pouze pracovat ve svém oboru.
Soud však konstatoval, že Dvorský „neměl rozhodně kladného poměru k lidově demokratickému řádu republiky“ a že „jeho sympatie a obdiv patřily vždy Západu a jeho kultuře“, a poslal jej na pět let za mříže. Odvolací soud výrok o vině potvrdil s tím, že jako známá osobnost musel po odchodu do exilu očekávat, že bude rozhodně využit v plánech „zrádné emigrace“. Vzhledem ke zdravotnímu stavu mu však snížil trest na tři a půl roku. Dvorský si jej odpykával v zařízení pro tuberkulózní vězně v Dolním Ročově, podle archivních dokumentů zde byl svými vězniteli opakovaně šikanován.
Propuštěn byl v rámci amnestie v květnu 1956. Počátkem šedesátých let mu bylo opět umožněno částečně vystupovat a umělecky působit – jeho píseň Pohádka o konvalinkách se stala hitem roku 1967. Tohoto úspěchu se však již nedožil – 2. srpna 1966 zemřel.
ZNICENE ZIVOTY
