Preferujete spravedlnost, nebo bezpečí? Ta otázka je ošidná. Západní civilizace je nastavena tak, aby odpověď vyzněla pro spravedlnost. Jenže čím menší míru bezpečí pociťujeme, tím menší váhu má praktická touha po spravedlnosti. To se odráží i na válce s terorem Al Kajdy. Západ je schopen vítězit v Iráku či Afghánistánu, tam, kde na spravedlnost podle západních norem brát ohledy moc nemusí. Ale není s to vítězit doma, tam, kde mu právní normy svazují ruce vůči bezpečí. Tady je zakopán pes Guantánama.
Kdo chce vzít Baracka Obamu dva roky po volbách za slovo, vyčte mu hned první slib: Jak to, že nebyla zrušena věznice v Guantánamu? Ale to by byl k Obamovi nespravedlivý. Hlavní příčina je nad jeho možnosti. Spočívá v tom, že Amerika nemá společný jmenovatel pro spravedlnost a bezpečnost. Ilustrací je Ahmed Ghailani. Právě s ním jako s prvním mužem z Guantánama včera začal první civilní proces, ale byl přerušen dříve, než odstartoval.
Vláda neprokázala, že svědectví bylo dostatečně očištěno od vynucených výroků, aby mohlo být připuštěno jako důkaz, prohlásil soudce a je na týden vymalováno. Ghailani se podílel na vraždě 224 lidí, ale aby to uznal civilní soudce, musí mít v rukou důkazy podle amerických parametrů. Kde je získat na muže, který se činil v Tanzanii, zatčen byl v Pákistánu a čtyři roky seděl v Guantánamu?
Před devíti lety Wall Street Journal s nadsázkou napsal, že kufříková jaderná bomba, nalezená bez povolení k prohlídce, by u soudu nebyla připuštěna jako důkaz. Před dvěma lety nebyly přijaty za důkaz výpovědi strůjců 11. září získané metodou považovanou za mučení. A včera narazilo svědectví klíčového muže v procesu s Ghailanim. S ním zatím naráží i představa, že stačí zavřít Guantánamo a spravedlnost bude na světě. Tak rychle to nepůjde.
