„To hlavní je teď vyklidit naplaveniny z cest a pomoci lidem vynosit a vyházet do kontejnerů nábytek a další věci, které jim doma zničila voda,“ vysvětluje major Martin Petr, který řídí práce přímo v Jeseníku nad Odrou. Podobných prací se zúčastnil i při ničivých povodních v roce 1997. „Nebyl jsem tehdy přímo v Troubkách, pracoval jsem na Olomoucku a v Hanušovicích. Takové věci se velmi těžko srovnávají, ale určitě lze říci, že ty následky letos jsou přinejmenším srovnatelné s tím, co se dělo tenkrát,“ míní zkušený voják. V Jeseníku nad Odrou koordinuje práci dvou stovek mužů. „Místní jsou většinou rádi, že jsme přišli, ale najdou se i tací, kteří reagují jinak,“ podotýká Petr.
Desítky vojáků se pustily do tvrdé práce ve zdevastované části Nového Jičína Žilině a sousedních Životicích. „Jen se zeptali, kolik potřebujeme chlapů, a ti se hned dali do vynášení,“ pochvaluje si Petr Zimula. S nákladem vodou nasáklých věcí z dílny a garáže ale mají i silní muži na první pohled co dělat. Další dvojice zkouší uvolnit plot, který voda povalila na zem. K jeho okraji, zanesenému změtí travin, větviček a nejrůznějších naplavenin, se dostávají jen s obtížemi.
„Podle požadavků krizových štábů jsme přivezli i těžkou techniku, ale to nejdůležitější, co nabízíme a co je nejvíce potřeba, je živá síla,“ vysvětluje plukovník Ivo Střecha. Armáda sem vyslala příslušníky sedmé brigády z Hranic, Bučovic a Přáslavic. „Sbalili jsme věci a přijeli jsme. Nemůžeme plnit jen úkoly v zahraničí,“ s úsměvem odpovídá mladý praporčík. Záplavy už zažil ve východních Čechách. „Dobře vím, jaká to může být pro lidi tragédie,“ podotýká. Podobně smýšlí i Martin Petr. „Může se to stát komukoliv z nás.“
