PRAHA/ZLÍN Setkání/Stretnutie je zaměřeno především na novinky dramatické tvorby, i když letos byl výběr méně ortodoxní. Vešlo se sem třeba i Pařeniště E. F. Buriana nebo přepisy klasiky. Festivalu se zúčastnil i polský Teatr Rozrywki Chorzów, který uvedl Russellovo monodrama Shirley Valentine. Šlo o největší omyl, protože dvouhodinová, realisticky popisná inscenace postavená výrazně na slově se zákonitě musela s publikem minout.
Malgorzata Gadecka není špatná herečka, ale vystavit ji konfrontaci se Zuzanou Krónerovou nebo Simonou Stašovou, které obě tento text hrají, bylo kruté. Pokud organizátoři nedokážou zajistit překlad nebo titulky, měli by se podobným experimentům vyhnout.
Zlínské publikum miluje Radošínské naivné divadlo Bratislava, proto jeho Veľké ilúzie tvořily jakýsi prolog festivalu. Stanislav Štepka se zde vrátil k vlastním divadelním začátkům, aby připomněl naděje roku 1968 i trpkou deziluzi normalizace. Do značné míry autobiografické téma zřejmě zabránilo větší vyváženosti hořkých a na druhé straně až estrádních poloh inscenace, které vévodil Štepkův výkon ve všech pěti precizně charakterizovaných postavách. Další oblíbený host, Slovenské národní divadlo Bratislava, tentokrát přivezl do Zlína adaptaci Hugovy romantické tragédie Král se baví.
Režisér Roman Polák ji posunul do téměř muzikálové roviny a naplnil mnoha scénickými prvky: symboly, tancem, proměnou kostýmů. Resuscitovat problematický text touto pompézní formou se mu však nepodařilo ani přes energické výkony hereckého kolektivu v čele s Dušanem Jamrichem jako Tribouletem.
Divadlo Kontra Spišská Nová Ves získalo cenu Dosky jako objev roku za inscenaci „coolnessové“ hry Howie a Rookie irského dramatika Marka O’Rowea. Režisérka Klaudyna Rozhin v ní představila na prázdné scéně dva herce, kteří ve dvou po sobě jdoucích monolozích vypovídají o životních pocitech části mladé generace. Divadlo Letí Praha se svým detektivním thrillerem Náš malý svět Garyho Mitchella, rovněž Ira, působilo daleko autentičtěji. Trochu rozpačité bylo přijetí revue Vlastimila Nováka Teskně hučí Niagara aneb Velký vandr Eduarda Ingriše MD Most. Spíše než o divadlo šlo o dokumentární pásmo, jež nepříliš vynalézavými prostředky představilo neprávem zapomínanou osobnost. Poněkud matoucí bylo uvedení Oskara a růžové paní Erika-Emmanuela Schmitta jako české premiéry (Klicperovo divadlo Hradec Králové). Režisér Ivan Balaďa podtrhl sentimentální podbízivost textu, který ovšem diváky dojímá tím, že přináší naději i ve smrti. Martin Vačkář a Ondřej Havelka se odvážně pustili do Poláčkovy prózy Muži v offsidu a vytvořili spolu se souborem MD Mladá Boleslav příjemnou, komediální a radostně uvolněnou retro revue. Dobové písničky, tance, vychutnávaná poláčkovská čeština, atmosféra třicátých let minulého století i vkusné aktualizace udělaly z inscenace režiséra Ondřeje Havelky divácký hit.
Dvakrát se na Setkání představila i domácí scéna. Klasický text Carla Gozziho Princezna Turandot bohužel adaptátoři doplnili trojicí současných postav jako karikatur národností. Příběh kruté princezny proměněné láskou byl neustále zahlcován dalšími motivy a nejrůznějšími nesourodými režijními nápady. Podstatnou roli zde hraje i hudba Marka Ivanovice, občas téměř weillovská, pak zase málem muzikálová.
V tomto jevištním balábile se původní obsah místy ztrácí a atraktivní rámec byl důležitější než téma. Boccacciův Dekameron aktualizoval režisér Jakub Nvota šťastněji. Postava našeho současníka Artura, který je zachvácen civilizačním morem, v konfrontaci se světem renesance nabídl komické situace i otázky po smyslu života. Režisér střídal místa poetická a zábavná s hluchými, jako by neznal míru, a inscenace tak zůstala nedotaženým ambiciózním pokusem.
Setkání/Stretnutie považují jeho organizátoři za festival pracovní. Škoda ovšem, že se jim nedaří přesvědčit odbornou veřejnost, že nejde jen o lokální záležitost. Inscenace letošního ročníku, diskuse i další akce to rozhodně potvrdily.
