Hudba vyšponované intenzity, lidově nazývaná též „nářez“, bývá mnohdy jediným energickým gestem: při frontálním útoku taky není místo pro jemnou choreografii. Hudba Stevena Ellisona, který si říká Flying Lotus, je ovšem výjimkou z tohoto pravidla. Sedmadvacetiletý Afroameričan se o své intenzivní, freneticky aktivní beaty stará s pečlivostí programátora labyrintů v nějaké herní aplikaci pro iPhone.
O elektronikovi, který se etabloval do špičky posttaneční scény, víme, že je takzvaně z uměleckého prostředí: jeho tetou byla Alice Coltrane, vdova po saxofonovém géniovi, muzikantka a mystička. Flying Lotus v rozhovoru pro britský Clash říká, že ho fascinovalo, jak si „teta“ dokázala udělat z muziky deník, převádět svoje prožitky a životní dominanty do jazyka zvuků. Sám si svou Žíhanou knihu zatím píše s nesmírnou energií, a i když má album Cosmogamma povahu kaleidoskopu, skládačka mu přirozeně drží pohromadě - asi jako zvídavému dítěti, které se rozhlíží do všech stran a neustále si doplňuje obraz světa.
Začínající muzikant by mohl od Lotuse odkoukat zralou, sebevědomou vyváženost mezi tvrdohlavostí a komunikativností.
Teta to přece věděla!
Nepochybně se dostal k vlastnímu stylu, husté konstelace beatů zároveň tvoří středovou zónu, odkud se dá vyrážet k různým spolupracím - viz nové album: hlas Thoma Yorka z Radiohead, smyčce, psychedelické efekty, „prostřihy“ do mediálních džinglů a fragmentů, „rodinná“ jazzová instrumentace saxofon/harfa, úhyb k písňovější ploše s rovným beatem vespod, obrazotvornost soundtracku, laciná osmibitová elektronika... Flying Lotus vyšel na albu Cosmogamma ze samotky stejně hyperaktivně, jako zachází s bicími: vyrazil do dvaceti stran najednou. Trochu to působí, jako by chtěl dokázat, že se orientuje ve všech sekcích obchodu s deskami: což nebudiž kritika domnělé motivace, ale přílišné chuti vytvářet narážky na to, co se děje uvnitř hudebního světa. Teta přece věděla, že muziku děláme kvůli vesmíru!
Flying Lotus, kterého vydává silný a vlivný londýnský label Warp, patří do sítě posttanečních beatových producentů. Je úplně logické, že u nás takoví nejsou: temperament a vrstevnatost jejich hudby se rodí z pocitů člověka ve světových megapolí, jejich nervnosti, akčnosti, rychlosti.
Před časem se tahle scéna ponořila do temnot a skeptického očekávání apokalypsy: když pak do klubů přestaly chodit dívky, reagovala rozšířením spektra o světlejší a tanečnější polohy. Dnes je ve fázi nadhledu a vypůjčuje si odevšad. Ti nejschopnější jako Flying Lotus tak podávají svědectví, které si lze posluchačsky užít jako popkulturu i art.
***
Flying Lotus: Cosmogamma.
Warp Records / Maximum Underground, 2010.
