Britský historik Niall Ferguson (* 1964) patří ke stálicím českého knižního trhu. Britské impérium je již jeho čtvrtou knihou přeloženou do češtiny. Autor si i v této publikaci zachoval svůj charakteristický rukopis. Zásadně neusiluje o teoretický výklad, a naopak raději obecné poznatky dokumentuje na popisu jednotlivých případů, což nepochybně zvyšuje čtivost knihy. I přes tuto „líbivost“ si však kniha zachovává solidní vědeckou úroveň, třebaže ji zde nelze poměřovat obvyklými parametry: úplně například chybí poznámkový aparát a ke kapitolám je připojena jen nejstručnější bibliografie. Kniha je evidentně určena pro širší čtenářskou klientelu, je doprovozena rozsáhlou obrazovou dokumentací a rovněž její vydání na křídovém papíře potvrzuje, že marketingové určení nebylo zaměřeno na úzkou obec odborníků.
Pro Fergusona je typické, že nepředkládá kontinuální všeobecné dějiny impéria, nýbrž se orientuje na zlomové momenty či jednotlivé kontroverzní otázky, které s vysokou mírou detailnosti rozpracuje, a pak v největší stručnosti přeskočí přes „hluchá“ desetiletí k dalšímu historickému milníku. Oproti Nešťastné válce, kdy skutečně neposkytl obecné dějiny první světové války, nýbrž zpracoval jen vybrané zajímavosti, je ale v Britském impériu v tomto směru přece jen důslednější.
Temné stránky Ferguson stylem svého psaní náleží k historikům „klasického střihu“. Raději sleduje politické dějiny a „tvrdá“ ekonomická fakta. Zároveň má ale daleko k nějakému ekonomickému determinismu a neupírá vliv ani neekonomickým stimulům. Nejzdařileji toto pojetí ukazuje v pojednání o zákazu obchodu s otroky, kde jakákoli hospodářská vysvětlení zcela selhávají.
Jakkoli je kniha ve všech ohledech (překlad nevyjímaje) vynikající, po pravdě řečeno nic zásadně nového nepřináší. Je tedy příznačné, že když John Gascoigne v předloňském ročníku prestižního vědeckého časopisu Historical Journal rozebíral nejnovější badatelské trendy na poli dějin britského imperialismu, Fergusonovo tehdy tři roky staré dílo ani slovem nezmínil. Autor oné přehledové recenze oceňoval především soudobou kulturalistickou historiografii, zabývající se studiem hegemonizace globálního prostoru evropským systémem vědění, genderovými aspekty či otázkami konstruování identity. V tomto směru Ferguson nemá skutečně co nabídnout, protože jeho poznámky k těmto tématům jsou zcela nahodilé a nesoustavné. Není však důvod knihu odložit jenom proto, že nemá takovéto ambice.
Na jednom extrémním pólu výkladu imperiálních dějin stojí plochá konzervativní moralistní obhajoba šíření údajně vyšší civilizace do barbarského prostředí. Na opačném konci nalezneme sebemrskačské a neméně moralizující odsudky ze strany odpůrců. Dnes je podstatně snazší nacházet odvrácenou stránku imperialismu a Ferguson se těmto temným stránkám imperiální historie nevyhýbá. Sám se v úvodu přiznává k tomu, že vždy sdílel pozitivní pohled na imperiální minulost Británie, a tato kniha je důkazem, že ani hlubší odborné studium této problematiky jeho přesvědčením neotřáslo.
Z hlediska metodologie historického výkladu je jistě čistší způsob popisu z hlediska dobových alternativ, a nikoli podle našich vlastních hodnotových kritérií. A tyto alternativy existovaly. Byly to ve své době Rusko nebo Čína, státy, které podle autorových slov uvrhly „podřízené národy do nezměrné bídy a utrpení“. Liberální demokracie a kultura lidských práv počátku 21. století není ahistorickým kritériem pro posouzení vývoje minulých věků, nýbrž jeho výsledkem, a Ferguson se snaží ukázat, v jak velké míře k tomu přispělo právě britské impérium.
Rozsáhlé popisy masakrů v rámci indického povstání a utrpení lidí na otrokářských lodích, stejně jako líčení budování infrastruktury ve vzdálených oblastech a prosazování forem právního státu - právě v tomto úsilí o vyváženost argumentace je zřejmě hlavní přednost jeho knihy. A v nemenší míře je to též autorova skvělá vypravěčská erudice.
Impérium podle Fergusona nezplodilo jen rasismus a intoleranci, ale přineslo s sebou i triumf kapitalismu jakožto optimálního systému organizace ekonomické činnosti a expanzi anglické kultury a jazyka. Navíc podpořilo především přetrvání parlamentních institucí, které se ve 40. letech 20. století chystala zničit mnohem horší impéria. Tento úvod pak uzavírá s jednoznačnou názorovou vyhraněností: „Svět, jak jej známe dnes, v dobrém i zlém, je z větší míry produktem britské imperiální doby. Nejde o to, zda britský imperialismus byl, anebo nebyl zcela bez poskvrny. Pochopitelně nebyl. Je však třeba si položit otázku, zda existovala méně krvavá cesta k modernímu věku. Teoreticky snad. Avšak ve skutečnosti?“ Kniha je rozčleněna do šesti v zásadě chronologicky uspořádaných kapitol, které se dále dělí na tematické oddíly. Třebaže se autor snaží vyvarovat jednostranností, nejde v žádném případě o dílo, které by si opatřovalo alibi vědeckou hodnotovou neutralitou. Ferguson píše pro své současníky. Nepodává faktografické shrnutí mrtvé minulosti, nýbrž hledá v minulosti, jakkoli to může znít plytce, poučení pro naši současnost. S oblibou činí historické paralely, které však nepůsobí nijak hloupě a prvoplánově. Zvláště sarkasticky komentuje naše trvalé snahy někomu pomáhat a někoho civilizovat: „Stejně jako nevládní neziskové organizace dneška si viktoriánští misionáři byli jisti tím, že vědí, co Afrika potřebuje.“
Třebaže je povoláním historik, nevyhýbá se ani zpracování soudobých témat. To učinil v knize Colossus, kde se zabýval americkým imperialismem. V závěru Britského impéria podobně zvažuje budoucí vývojové možnosti globální politiky s jedinou supervelmocí v čele. Ze vzájemného srovnání vychází britský imperialismus lépe než americký. „Impérium, které světu vládne dnes, znamená více a současně i méně než jeho britský původce. Má mnohem silnější ekonomiku, mnohem více obyvatel i mnohem větší zásobu zbraní. Chybí mu však vůle vyvážet svůj kapitál, své obyvatele a kulturu do zaostalých oblastí, které je nejvíce potřebují a v nichž se zrodí největší hrozby pro jeho bezpečnost, zůstanou-li zanedbány. Krátce řečeno, je to impérium, které se neodvažuje samo sebe označit.“
Přestože je z Fergusonova výkladu imperiálních dějin knihy patrný přetrvávající evropocentrismus, s ohledem na jeho cíle nelze tuto volbu označit za nelegitimní. V autorovi je notný kus politického analytika soudobého světa. Neméně než fundamentální otázka vědecké historiografie, kterou jí v první polovině 19. století vložil do vínku Leopold von Ranke a která zní „Jak to vlastně bylo?“, Fergusona zajímá i otázka „Jak to může v budoucnu být?“. Britské impérium je podle něho zjevně vhodným historickým materiálem pro možná zodpovězení druhé otázky. A právě v této aktuálnosti tkví příčina, proč knihu označit za jednoznačně přínosnou.
NAUČNÁ LITERATURA KNIHA TÝDNE
Britské impérium. Cesta k modernímu světu Niall Ferguson Přeložil Rudolf Chalupský, Vydal Prostor, Praha 2007, 424 strany.
O autorovi| JAKUB RÁKOSNÍK, Autor je historik
