Demokraté to však odmítají a oslavují Obamu.
DENVER (od dopisovatele LN v USA) Do malého objektivu fotoaparátu se snaží natlačit úplně všichni. Zhruba dvacítka delegátů za stát Florida se na prostoru před luxusním hotelem v centru Denveru pošťuchuje, navzájem si zaclání, překřikuje se. Jejich strkanice ale nejsou myšleny vážně, jsou vedeny v typickém až opojném duchu letošního demokratického sjezdu. Jde o to být při tom, když se píše historie, a pořádně si to užít.
„Jsme tou nejveselejší a nejpohodovější delegací na sjezdu,“ říká dobře naložený delegát Rob Aros, oblečený do havajské košile. Upraví si přitom cylindr vyvedený v barvách americké vlajky.
Klobouk je vůbec symbolem veselí a extravagance, kterou mnohé delegace na sjezdu předvádějí. V ulicích i přímo v Pepsi Centru, kde je nominační sjezd pořádán, lze vidět nejrůznější druhy klobouků - slaměné, mexické, s plyšovými zvířátky nebo s miniaturními pivními sklenicemi posazenými na temeni hlavy. Někteří delegáti se pyšní i turbany nebo čepicemi, které se hodí spíše na vyjížďku na safari. Nechybějí samozřejmě pokrývky hlavy s podobiznou či citáty Baracka Obamy.
Jako v kleci s papoušky „Děláme mnohem větší show než republikáni. To jsou suchaři,“ pokračuje Rob Aros s tím, že demokraté navíc vyjdou i s těmi, kdo mají jiný názor. „My jsme jako natažená otevřená dlaň, republikáni zatnuti jako pěst,“ poetizuje zamyšleně Aros.
Uvolněný styl svých kolegů ale nesdílejí všechny delegace. Například delegáti ze státu Wyoming jsou zde popisováni jako ti umírněnější. „Vypadá to, jako by se naráz dělo tisíc věcí najednou,“ říká wyomingský delegát Mike Massie. Účastníci sjezdu jsou podle něj zcela hypnotizováni škálou světel a hudebního doprovodu. Pokaždé, když se sál rozsvítí, začnou lidé hlučet, tleskat a tancovat. Když potemní, delegáti a hosté ztichnou, hluk vystřídá šum. „Připadá mi to tu jako klec s papoušky. Když je přikryjete dekou, tak se svým štěbetáním přestanou, když je odkryjete, začnou vyvádět,“ říká trochu mrzutě Massie.
Většina Massieho kolegů ale jeho odstup nesdílí. Sjezd je pro ně čtyřdenním večírkem. „Nakonec, máme co oslavovat. Vždyť Barack není jen další kandidát v řadě, je to část nové historie,“ říká Rob Aros. Podobně se vyjadřuje teprve 22letý delegát z Minnesoty John SmithRicco: „Můžu říci, že delegáti své sympatie k Barackovi nehrají, nejsou tu z povinnosti, ale z upřímného pohnutí.“
I tento mladík až karnevalový styl sjezdu vítá. „Už je o všem rozhodnuto, tak proč být příliš vážný? Sjezd je jako ceremonie, korunovace našeho krále,“ nachází příměr. Smith-Ricco přitom odmítá kritiku některých republikánských analytiků, kteří shromáždění označují za prázdnou kulisu. Někteří z nich demokratům vyčítají, že část sjezdu prohospodařili příliš sentimentálními projevy. Žádné údery proti Johnu McCainovi, dosud potenciální voliči prý ani nemají tušení, kam chce Obama Ameriku vést.
Mladý delegát z Minnesoty si ale nedělá starosti. Barackova s napětím očekávaná řeč podle něj Američany „zcela dostane“.
