Cynik by řekl, že si za to Sparta vlastně tak trochu může sama, jakkoliv to zní krutě. Tak dlouho u kapitána Tomáše Řepky přiživovala auru výjimečnosti a nepostradatelnosti, až na ni sama doplatila.
Za pět let na Letné vznikl kolem řízného obránce doslova kult osobnosti, který v českém fotbale nemá obdoby. Soupeři se Řepky bojí, novináři kolem něj našlapují po špičkách, rozhodčí se od něj nechají klidně seřvat a respekt z něj mají i vlastní spoluhráči. Jako by sami uvěřili, že je Řepka jakýmsi mytickým hrdinou, supermanem s nadpřirozenými schopnostmi, bez kterého je každý zápas předem ztracený.
Potíž je v tom, že Řepka třeba už po této sezoně pověsí kopačky na hřebík. Na Letné to dobře tuší, ale dodnes se na to nezačali připravovat. Příchod jen o tři roky mladšího Ericha Brabce problém nevyřešil, ale jen oddálil.
Pro Spartu existuje jediné řešení, jak se s mýtem, který sama stvořila, vypořádat: nechat přímo vedle Řepky vyrůst jeho nástupce. Porážka v Hradci by pro ni měla být důrazným varováním.
