Jejich výzkum fauny, flóry a klimatických podmínek přispěje nejen k lepšímu poznání nejchladnějšího kontinentu světa, ale i možných příčin globálního oteplování.
Vědci měli v minulých letech na ostrově nahrávací aparaturu Českého rozhlasu, takže si lze opravdu zblízka představit, co je čeká.
„Úplně přesně si vzpomínám, když jsem přišla poprvé, protože mě to ohromilo,“ vzpomíná jediná žena v české expedici, geografka Olga Bohuslavová, která znala stanici jen z fotek. „Na dlouhé chodbě je koberec a malý kobereček máte v pokojíku, kuchyňské stoly, příjemný dřevěný nábytek, malá kuchyňka. Je to takové menší, ale člověk má pocit domova, protože tam jsou ty detaily.“
Všichni už by chtěli do terénu, ale nejde to. Je problém s vodou, potok, do kterého vloni zavedli trubky, zcela změnil koryto: on neuhnul doprava nebo doleva, on uhnul do hloubky.
Brzy ale i tento problém vyřešili, a tak vztyčují větrné elektrárny a nastavují solární panely, které jim teď budou ohřívat vodu: ty prostě fungovaly naprosto bezvadně a naprosto výkonně a dokonce tak výkonně, že lidé, kteří šli pod sprchu, museli být technikem upozorňováni: Pozor, máme tam vodu 72 stupňů, ať se neopaříte. Pouštějte si to raději, když jste mimo sprchový box! Protože ona byla opravdu vřelá. Ovšem muselo svítit slunce.
Největší problém je vítr Přicházejí první chladné dny. Část expedice, geologové, se nestihla vrátit zpátky na stanici. Ve stanech budou muset přežít mrazivý vichr, který tu minulou zimu zlikvidoval vysoce odolný měřič rychlosti a směru větru. Oni vědí, že teď je rychlost větru 130 km/hod. Jak antarktické léto slábne, začíná ubývat hezkých dní, kdy se dá pracovat.
Někdy je taková zima, že se prostě nedá moc soustředit na práci. A člověk doufá, že další den bude hezky. Nebo líp. Že aspoň nebude foukat. Problém největší je asi prostě ten vítr.
Brzy zamrzá potok, ze kterého vědci berou pitnou vodu a přichází čas zazimovat stanici a připravit se k odletu. Znamená to přestat používat toaletu a vykopat ze čtyřmetrové závěje latrínu se srdíčkem Po deseti dnech čekání na pěkné počasí přilétá vrtulník, ale vyskytl se ještě jeden problém. Jak za sebou expediční budovu zamknout? Žili jsme v domnění, že tak snadno, jak jsme otevřeli, zase vchod zakamuflujeme, ale nebylo to tak jednoduché. Takže tam šlo trošičku o čas a o nervy, ale prostě musíme, jeden z úkolů bude vymyslet kamufláž dveří stanice pro příští sezonu.
***
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo.
Text zkrátila redakce Lidových novin.
