Možnost vystudovat prestižní zahraniční školu, jako jsou třeba Oxford, Cambridge či Harvard, už minimálně od 90. let minulého století není uzavřena ani pro české studenty. Pokud však díky mimořádnému talentu a potřebné dávce štěstí nezískají stipendium, musejí počítat s tím, že je tato cesta za vzděláním bude stát v přepočtu částku, za niž by si leckde pořídili i menší byt. Podle absolventů těchto elitních škol se však taková investice prakticky nemůže nevyplatit.
Radek Špicar, ředitel vnějších vztahů Škoda Auto a bývalý náměstek vicepremiéra pro ekonomiku, vystudoval na University of Cambridge v roce 2001 obor mezinárodní vztahy. „Ze školy jako Cambridge si kromě jiného odnesete velký sociální kapitál. Díky tomu dnes v Evropě v podstatě neexistuje parlament nebo velká firma, kde bych neměl nějakého spolužáka nebo kamaráda z univerzity. Často jsem těchto kontaktů využíval, když jsem byl státním úředníkem, protože mnoho bývalých spolužáků pracovalo v Evropské komisi nebo v Evropském parlamentu a pomáhají mi i teď v byznysu,“ upozorňuje Špicar na jeden z neoficiálních, ale podstatných přínosů prestižního vzdělání. „V rámci absolventských organizací se stýkáme a pomáháme si, když je třeba. Můžu se kdekoli na světě obrátit na absolventy stejné školy, stejně jako se oni mohou obrátit na mne,“ dodává.
Cesta k úspěchu ovšem nevede jen přes kvalitní konexe. Elitní školy totiž cítí „povinnost“ postarat se budoucím absolventům o dobré a prestižní zaměstnání. Na jejich úspěšnosti v dalším životě totiž škola do značné míry buduje své renomé, které jí zase přináší další talentované a dobře platící studenty.
Už od nástupu do prvního ročníku se o studenty stará speciální University Careers Service, která pro ně pořádá kurzy, jak správně napsat profesní životopis, jak zvládnout přijímací pohovor a zprostředkovává jim i nabídky významných firem. A ty samozřejmě přicházejí, protože kouzlo funguje i naopak – potenciální zaměstnavatelé vidí, že na prestižní škole mohou najít kvalitní zaměstnance. „Hned po nástupu do školy, aniž byste složili jedinou zkoušku, vám firmy nabízejí práci, a je jim úplně jedno, co studujete. Dostáváte nabídky od konzultačních firem, i když studujete religionistiku nebo literaturu. Stačí jim, že jste studentem Cambridge, a to specifické know-how, které potřebují, jsou připraveni vám sami dodat,“ popisuje Špicar.
Školné se vyplatí Není proto nic výjimečného, že si třeba američtí či britští studenti berou na vzdělání půjčky, které potom dlouhá léta splácejí. Vidí, že se jim to vyplatí. Podle průzkumu, který uskutečnila britská agentura High Fliers, mají absolventi Oxfordu a Cambridge v průměru o čtyři tisíce liber vyšší nástupní roční plat než absolventi méně proslulých univerzit. A v dalších letech se tyto nůžky ještě více rozevírají.
Vedle pomoci s budováním kariéry nabízejí prestižní školy v anglosaském světě i takřka dokonalý servis, který studentům umožňuje soustředit se výhradně na studium. „Na českých školách se studenti mohou vymlouvat na množství důvodů, které jim objektivně znemožňují podat maximální výkon. Na některých školách u nás chybí dostatečné počítačové vybavení, kvalitní odborná literatura, nebo učitelé čas od času nedorazí na hodinu apod. Na univerzitách jako Cambridge vám pro studium vytvoří dokonalé podmínky, takže se nemusíte o nic jiného starat,“ tvrdí Špicar.
Pokračování na straně V
Dokončení ze strany I
„Já jsem měl na koleji služku, která mi uklízela a prala. Když jsem si během školního roku poranil nohu, škola mi platila taxíka, který mne vozil na přednášky. Škola vám vytvoří optimální podmínky a za to očekává, že podáte maximální výkon a budete úspěšní. Pokud toho nejste schopen, nemáte se na co vymluvit,“ říká Radek Špicar.
Slova o očekávaném maximálním výkonu nejsou podle Špicara rozhodně nějakou frází. Škola při zkoušení studentů neprověřuje jen jejich znalosti, ale nepřímo i jejich odolnost vůči stresu a další vlastnosti nutné pro úspěch v profesionálním životě.
Naučíte se organizovat si svůj čas „Při závěrečných zkouškách musíte během poměrně krátké doby zpracovat pod dozorem několikastránkovou analýzu politologického, právního nebo ekonomického problému, který je vám přidělen na zkoušce. Posléze se musíte vrátit na kolej a během několika dní napsat množství esejí. Času je málo, takže toho moc nenaspíte. S menšími přestávkami jsem tak v podstatě nevstal 48 hodin od počítače. Aby se to dalo zvládnout, tak si studenti před zkouškami často dávají dohromady tým lidí, kteří jim nosí jídlo a knihy z knihovny, protože na to kvůli psaní není čas,“ popisuje Radek Špicar a potvrzuje z vlastní zkušenosti, že tento systém rozhodně funguje.
„Po zkouškách nám profesoři říkali, že jsou takto nastaveny proto, aby studenty připravily pro jejich budoucí kariéru. Když jsem později jako náměstek místopředsedy vlády chodil ve 27 letech na zasedání vlády, už jsem se z toho tolik nehroutil. Znáte svoje možnosti, měli jste příležitost si je otestovat v dosti extrémních podmínkách a víte, co zvládnete.“ Podobně náročné je přitom už několikastupňové přijímací řízení, které včas odhalí uchazeče, kteří by na náročné studium pravděpodobně neměli schopnosti či dostatek píle.
Rozdíl proti českým vysokým školám není ovšem jen v lepším servisu a přípravě na nástrahy budoucího povolání, ale i v samém obsahu výuky, která má podstatně širší záběr. Absolventi proto nejsou pouze úzce specializovanými odborníky směrovanými k akademické kariéře. „Když studujete mezinárodní vztahy, je to v podstatě kombinace politologie, práva a ekonomie, protože politolog bez znalosti ekonomie je k ničemu, stejně jako ekonom, který nemá ponětí o politických aspektech ekonomie,“ srovnává Špicar, který sám dnes přednáší na Institutu ekonomických studií FSV UK. „Ve škole vás učí praktici, a ne jen akademici. Učí vás držitelé Nobelovy ceny nebo ministři. Mým masterem na koleji byl Amartya Sen, držitel Nobelovy ceny za ekonomii, a mezinárodní vztahy mne učil bývalý poradce prezidenta Bushe staršího Stephan Halper,“ říká Špicar.
Ve škole typu Cambridge je kladen velký důraz na to, aby byli studenti namícháni z mnoha oborů a měli za sebou různorodé zkušenosti. „Studoval jsem s vojáky z Bosny a Iráku, bývalými ministry, zaměstnanci humanitárních organizaci, diplomaty. Když se na přednášce probírají vojenské konflikty nebo humanitární intervence, máte možnost o tom diskutovat s lidmi, kteří to reálně zažili a mohou srovnávat akademickou teorii s praxí,“ popisuje Špicar.
„Není možné, aby v ročníku byli studenti, kteří neznají nic jiného než teorii, protože studují od prvního do posledního ročníku, aniž by opustili školu, jak je tomu u nás. Je možné říct, že v Cambridge jsem se nejvíc naučil od svých spolužáků,“ uzavírá Radek Špicar.
***
Radek Špicar (*1977)
Současný ředitel vnějších vztahů společnosti Škoda Auto vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově a na University of Cambridge. Další studijní pobyty absolvoval na Georgetown University a Harvard University. Působil rovněž jako náměstek místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna. Nyní také přednáší na Institutu ekonomických studií FSV UK a Diplomatické akademii ministerstva zahraničních věcí.
„V Evropě v podstatě neexistuje parlament nebo velká firma, kde bych neměl spolužáka z univerzity.“
