Třicet let jsem žil v Praze, předtím třicet let v Plzni, ale duší jsem vždy patřil na Šumavu. Dnes konečně z okna vidím to, co jsem vždycky vidět chtěl – vrcholy hor Boubín a Bobík. To je mimochodem pro Šumavu netypické panorama. Šumava je rovina, ideální pro kolo a běžky.
Víkendy jsou dány ročním obdobím. Také jsem propadl renesanci cykloturistiky, i když jsem si vědom, že cyklistů je na Šumavě až moc. Druhá polovina roku, kdy je na Šumavě někdy i zima (v posledních dvou letech jsme si jí moc neužili), patří běžkám. Zasadil jsem se o to, aby zde byla vybudována síť šesti set kilometrů bílé stopy. Na její udržování je vyčleněno jedenáct rolb vybavených GPS systémem a záznamy o jejich pohybu se ukládají na internet. Každý běžkař si pak může najít, v jakém stavu která cesta je.
Pěšky a na lyžích nachodím asi tisíc kilometrů ročně, totéž projezdím na kole. Za ta léta už Šumavu opravdu dobře znám, ale i tak je co objevovat. Teprve nedávno jsem navštívil Hauswaldskou kapli u Srní. Nádherný kout s ošetřenými zříceninami kostela, které byly obnoveny jako poutní místo. Naopak do takového Schwarzenberského kanálu bych v létě na kole nejel. Jsou tam davy cyklistů, bruslařů, letních lyžařů, maminek s kočárky, prostě není to místo k pohodě.
Ano, je to paradox. Klub českých turistů propaguje krásná místa, ale když se tam pak sejde víc výletníků, raději byste byli jinde. V republice je čtyřicet tisíc kilometrů značených pěších cest, tam bychom se nerušeně vešli všichni, jen kdybychom se mohli nějak domluvit, kdo půjde kam.
Musím poznamenat, že jsem nikdy nepěstoval turistiku pro zdraví. Mé pohnutky byly vždy poznávací. V 50. letech minulého století to ovšem nebylo jen tak. Tehdy nešlo koupit turistickou mapu, tak jsem si je vyráběl sám. V 60. letech se už daly sehnat tzv. administrativní mapy, kde byly jen obce a katastry, jinak nic. Ideální pro zakreslování tras a zajímavých míst. Ještě bych myslím někde ty mapy našel.
Býval jsem systematik. Vypsal jsem si třeba všechny kláštery v Čechách a postupně je obcházel. Později jsem systematicky objížděl svět: byl jsem ve 103 zemích.
Teď se synem odlétám do Peru a Bolívie. Všechno tentokrát zařídil on, aby mi ukázal, že do zahraničí se dá jet bez cestovky a bez průvodců. Všechno totiž do puntíku našel a zaplatil přes internet.
O autorovi| zaznamenal Ivan Adamovič
